Smolný moment, kdy se kotouč po jeho brusli dostal za brankáře Pavla Čajana, ho pochopitelně mrzel. „Zrovna jsem se trochu otáčel, moc nevím… asi to ovlivnit nešlo,“ popsal situaci, po které Olomouc srovnala krok a vzápětí otočila výsledek.

Litvínov přitom dlouho působil kompaktně a měl zápas pod kontrolou. „Nehráli jsme špatně ani v předchozím zápase v Karlových Varech. Tlačí nás bota ve vyložených šancích, které neproměňujeme. A pořád jsme na trestné lavici, což je také špatně,“ upozornil Kaše na opakující se problém.
Povzbuzení mohlo být i to, že nastoupil společně se svým bratrem Ondřejem. „Prohráli jsme, takže to asi impuls nebyl,“ řekl zklamaně „Ale věřím, že se to zvedne. Když budeme pracovat a vyvarujeme se chyb, štěstí se může zase naklonit na naši stranu.“
Návrat po zranění po měsíci nebyl jednoduchý, přesto Kaše hledal pozitiva. „Vždycky je to obtížné. Kdo ví, co tyhle úrazy obnáší, ví taky, že návraty nejsou jednoduché. Pozitivní je, že můžu hrát svůj hokej, to je důležité. Cítím se dobře, ale potřebuji ještě potrénovat, zatím mám za sebou jen dva tréninky. Jsem ale rád, že můžu být zpátky,“ řekl.
Litvínov mohl utkání rozhodnout, jenže v klíčovém momentu mu nebyl uznán gól, který by znamenal vedení 3:1. „Všechny challenge, co letos byly, vyšly víceméně proti nám. Měli jsme z toho ,gólu' radost a myslím, že bychom si to pak už pohlídali. Ale místo toho jdeme na trestnou a je to 2:2, pak 3:2 a jsme bez bodů,“ litoval Kaše. „Stálo nás to hrozně moc sil, musíme se z toho poučit a být lepší.“
Těžké chvíle prožíval i během zranění, kdy musel zápasy sledovat jen z tribuny. „Těžko se to kouše. Vždycky chcete být s týmem, pomoct mu a nenechat ho v tom. Ale zranění k hokeji patří,“ dodal na závěr útočník Litvínova.