Michale, jaké máš pocity krátce po zápase, do kterého jsi naskočil po tak dlouhé pauze?
Pocity jsou samozřejmě smíšené, ale převažuje radost z toho, že jsem se po tak dlouhé době mohl znovu zapojit do zápasového procesu. Už jen být zpátky na ledě v ostrém utkání je pro mě důležitý krok a určitá úleva po tom všem, čím jsem si musel projít.

Je ta úleva větší o to, že na moment návratu jsi opravdu dlouho čekal...
Určitě ano. Šli jsme na to opravdu den po dni a nic jsme neuspěchali. Měli jsme jasně nastavený plán s doktory, fyzioterapeuty i trenéry a podle něj jsme postupovali. Vše se průběžně upravovalo podle aktuálního stavu a pocitu, takže návrat nebyl o jednom rozhodnutí, ale o postupném procesu.

Jak ses cítil přímo v zápase, když šlo o první ostré utkání po návratu?
Upřímně se mi to teď hodnotí těžko. Na jednu stranu to bylo příjemné být zpátky ve hře, na druhou stranu si moc dobře uvědomuju, že tam ještě jsou mezery. Po tak dlouhé pauze nejde všechno dohnat hned a ještě chvíli potrvá, než se dostanu do optimálního nastavení ve všech aspektech.

Je těžké naskočit do zápasového tempa po tak dlouhé době bez herní praxe?
Určitě ano. Sedm měsíců jsem prakticky nemohl pracovat na kondici tak, jak jsem byl zvyklý, všechno se podřizovalo rehabilitaci. To, co člověk ztratí za půl roku, se nedá dohnat za měsíc nebo měsíc a půl. Nejvíc je to znát na kondici a postupně se k tomu přidává i herní praxe, ale to jsou věci, které se teď budou postupně vracet.

Pomůže psychicky i to, že jsi hned v prvním zápase dal gól?
Uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Bylo to přátelské utkání, tempo ani agresivita nebyly extrémní, takže bych z toho zatím nedělal žádné větší závěry. Beru to spíš jako další krok na cestě zpátky než něco, co by mělo něco zásadně dokazovat.

Do dalších zápasů – už extraligových – je cílem spíš sbírat co nejvíc minut, nebo se zapojovat postupně?
Situace byla dnes daná i tím, že nemáme úplně ideální počet hráčů. Hráli jsme v podstatě na tři obranné dvojice, takže střídání šla rychle za sebou. Ze začátku jsem se snažil hru co nejvíc zjednodušit, nezbytečně se nezatavit a postupně se do toho dostat. Časem mi přišlo, že jsem si na tempo trochu zvykal, ale záleží i na úhlu pohledu, jak to kdo vnímá.

Je pro tebe důležité sbírat minuty, aby ses dostal zpátky do herní pohody?
Asi ano. Je to součást návratu.

Fyzicky jsi to zvládal? Nebyl jsi ke konci zápasu vyčerpaný?
Vyloženě vyčerpaný jsem nebyl, ale rezervy tam samozřejmě pořád jsou. Já o nich vím a víme o nich i v týmu. Pracujeme na tom každý den, ať už v posilovně, nebo na ledě, a dáváme tomu maximum, aby se to postupně zlepšovalo.

Jak jsi vnímal to, že se na tvůj návrat hodně čekalo?
Měl jsem velkou výhodu v tom, že mi Litvínov vyšel vstříc a mohl jsem prvních šest měsíců trávit u lidí, které znám a kteří znají mě. Všechno probíhalo v Plzni, ale klub měl přehled o všech vyšetřeních i cvičeních. Díky tomu jsem necítil takový tlak, jaký tady byl na kluky během sezóny. To možná přijde až teď, přece jen šlo o přátelák během pauzy.

Jak náročné to pro tebe bylo po psychické stránce, když šlo o první takhle dlouhé zranění v kariéře?
Hodně mi pomohlo, že jsem mohl být doma s rodinou. Psychicky to byla obrovská pomoc. Byl jsem ve známém prostředí a mohl jsem se soustředit výhradně na rehabilitaci. Každý den se skládal z posilovny, fyzioterapie a lékařských kontrol, všechno na sebe navazovalo. Ten servis byl opravdu na vysoké úrovni a podpora rodiny byla strašně důležitá.

Říká se, že rehabilitace je někdy náročnější než běžný tréninkový režim. Jak to bylo u tebe?
Dá se to tak říct. Je to hodně specifická práce. Rozdíl na nohou byl obrovský, svalová hmota výrazně ubyla a všechno se muselo postupně budovat zpátky. Nejde to ze dne na den a spousta lidí ani nevidí, kolik práce je potřeba, aby noha fungovala jako celek, nejen v místě, kde došlo ke zranění. Byla to komplexní a každodenní práce.

Měl jsi během zranění vůbec nějaký kontakt s hokejem, nebo jsi úplně vypnul?
Hokejku jsem na ledě v ruce neměl, ale doma jsem si občas házel šipky. Bylo to spíš rekreační, na vyčištění hlavy. Člověk u toho nemusí přemýšlet, jen se soustředit a trochu vypnout.

Teď už vás čeká baráž. Jak se na tu klíčovou část sezóny připravit i z tvého pohledu?
Je to týmový cíl. Víme, že teď už hrajeme hlavně o to, abychom byli co nejlépe připraveni. Po příchodu Roberta Reichela jsme začali pracovat na nových věcech, které chceme dostat do hry. Nějaké náznaky už byly vidět, ale máme za sebou hodně těžké tréninky a nebylo to jednoduché ani personálně. Času je ale pořád dost na to, abychom všechno vypilovali a připravili se na kohokoliv, kdo proti nám v baráži nastoupí.