Ondro, budeš pokračovat v Litvínově i v další sezoně. Jak se tvoje setrvání ve Vervě rodilo?

Bylo to vlastně jednoduché. Klub se mě zeptal, jestli mám ještě zájem pokračovat, a já jsem řekl, že ano. Domluvili jsme se rychle, nebyla kolem toho žádná složitá jednání. Dostal jsem smlouvu na další rok a jsem za to rád.

Bylo pro tebe prioritou zůstat v Litvínově, nebo ses díval i po jiných možnostech?

Pro mě bylo jednoznačnou prioritou zůstat v Litvínově. Chtěl jsem být tady, nikam neodcházet, zůstat s rodinou a být doma.

Čeká tě už patnáctá sezona v extraligovém Litvínově. Co pro tebe tahle meta znamená?

Je to hezké. Patnáct sezon v jednom týmu je podle mě krásné číslo. Doufám, že se ještě o jednu nebo dvě sezony navýší.

V historickém pořadí klubu se podle počtu odehraných zápasů řadíš hodně vysoko. Sleduješ podobné statistiky?

Nesleduji je vůbec. Nejsem úplně na statistiky. Možná až skončím s hokejem, bude to pro mě mít nějakou větší váhu, ale teď ještě pokračuji, takže to nesleduji.

Počtem odehraných sezon se řadíš mezi velké klubové legendy. Znamená pro tebe něco, že jsi v Litvínově vydržel tak dlouhou dobu?

Znamená to pro mě hodně. Zařadil jsem se mezi kluky, kteří tady dosáhli ještě vyšších met. Jsem kousek za nimi a ti hráči tady byli neskuteční. Byli to lídři a makali pro Litvínov. Pro mě je to jedno z největších ocenění v hokeji.

V klubu jsi zažil spoustu období. Úspěšné sezony, těžší chvíle i několik změn ve vedení. Jak teď vnímáš současnou situaci, kdy je klub v nové etapě?

Lidé, kteří klub teď vedou, vědí, co to obnáší. Jsou tam Jirka Šlégr s Robertem Kyselou, takže uvidíme, co z toho vznikne. Doufám, že je to změna k dobrému a že to bude lepší a lepší. Hlavně věřím, že se to projeví na ledě, protože to je nejdůležitější. Máme teď jistotu v zádech. Minulý rok to bylo těžší, některé věci nebyly úplně ideální. Teď můžeme fungovat naplno a doufám, že nám to přinese pohodu a klid na hokejky, abychom na ledě dělali co nejlepší výsledky.

Jiří Šlégr o tobě mluvil jako o bojovníkovi a srdcaři. V Litvínově působíš od mládežnických let. Jak se ti taková slova poslouchají?

Samozřejmě se to poslouchá hezky. V podstatě patnáct let tady hraju jednu a tu samou roli a doufám, že v ní budu pokračovat. Chci předvádět ještě lepší práci než doposud a pomoci týmu k lepším výsledkům. Od Jirky se taková slova poslouchají hezky.

Litvínov je pro tebe díky tolika sezonám asi srdeční záležitost. Co pro tebe klub po těch letech znamená? A věřil jsi jako mladý hráč, že tady odehraješ tolik zápasů v extralize?

Nevím, jestli jsem nad tím takhle někdy přemýšlel. Chtěl jsem hrát extraligu v Litvínově. To se mi povedlo. A že se to povedlo takhle dlouho, za to jsem moc rád.

Fanoušci tě vnímají jako hráče, který bojuje a nechá na ledě všechno. Bereš to jako svoji hlavní roli v týmu?

Ano, asi ano. Doufám, že to vidí i ostatní, hlavně mladší kluci, a že jdou potom za mnou. Že také bojují a nechají tam všechno.

Jak se během let měnila tvoje pozice v kabině?

Když jsem přišel, byl jsem mladé ucho a koukal jsem, jak se vůbec hraje hokej mezi chlapy. Potom jsem byl v trochu starším věku, ale na chvíli jsem odešel. Jinde jsem zjistil, že hokej není jen o jedné roli. Byl jsem i v jiných pozicích a naučil jsem se něco nového. Když jsem se pak vrátil zpátky do Litvínova za Karla Mlejnka, myslím, že jsem dal i víc bodů než předtím. Okoukal jsem jiný styl hokeje a snažil jsem se ho přenést do své hry. Teď je pro mě důležité držet určitou stabilitu výkonnosti a být pořád platným hráčem.

V týmu dostávají prostor i mladší hráči. Snažíš se jim jako zkušenější hráč pomáhat a předávat jim zkušenosti?

Budu se snažit. Doufám, že mladší kluci budou koukat na to, co dělají starší hráči, a že jim předám všechno, co umím. Většinou jsou mladší kluci šikovnější a rychlejší, ale hokej je i o poziční hře. O tom, jak pracovat u mantinelu, aby ti soupeř nevzal puk, jak se rozhlédnout, kde jsou hráči, a posouvat puky tam, kde je spoluhráč. Doufám, že jim v tom něco předám. A samozřejmě bez práce to nejde. Práce je nejdůležitější. Kdo nemá fyzičku, nemůže hrát.

Když srovnáš extraligu za dobu, co ji hraješ, jak se podle tebe soutěž změnila? Je rychlejší, tvrdší, vyrovnanější?

Kluci jsou hodně šikovní na puku, jsou rychlejší a dynamičtější. Někdy je to takový fofr, že se člověk jen otočí a hráč už je pryč. Je to opravdu rychlejší. Příkladem je mladý Galvas, co tady předváděl minulou sezonu. To bylo neuvěřitelné. Takového beka jsem tady dlouho neviděl. Je to jen jeden příklad, ale obecně je hokej rychlejší a dynamičtější. Nevím, jestli je vyloženě silovější, ale rychlost je dnes hodně důležitá. Dřív to takové nebylo.

Co říkáš na podobu týmu pro příští sezonu? Zůstávají důležití hráči, přišel David Kämpf. Může být silné jádro vaší výhodou?

Musíme spolu držet všichni od prvního do posledního hráče. Musíme být jeden tým a jen tak z toho může vzniknout nějaký úspěch. Když se nám to rozpadne, nebude to dobré. Doufám, že to udržíme a že to nebude jako minulý rok, kdy se nám některé věci nepovedly už od začátku. Věřím, že se to nastaví jinak. My jako lídři musíme jít příkladem a ostatní musí jít za námi. Všichni musíme táhnout za jeden provaz.

Parta je v hokeji extrémně důležitá. Zažil jsi v Litvínově různé týmy a různé kabiny. Je právě tohle jeden z klíčů, aby mužstvo mohlo dojít daleko?

Určitě. Kdybychom hráli tenis, člověk se může zlobit jen sám na sebe. Ale hokej je týmový sport a jeden bez druhého ho hrát nemůžeme. Hokej je na tomhle hodně založený. Naše hra musí být týmová, jinak to nepůjde.

Tým povede Robert Reichel, kterého dobře znáš a který už byl u mužstva v baráži. Co od spolupráce s ním čekáš?

Mně osobně se s ním spolupracuje dobře. Alby ví, co ode mě může čekat, a já jsem rád, že tady je. Je přísnější, což podle mě hráči potřebují. Potřebují určitý bič a on tím bičem je. Doufám, že z nás vymáčkne co nejvíc.

Jaké máš osobní cíle do nové sezony?

Hlavně být zdravý a odehrát sezonu bez zdravotních problémů. A potom samozřejmě udělat týmový úspěch.

Co bys vzkázal fanouškům před novou sezonou?

Ať přijdou v co největším počtu. Doufám, že jim budeme v příští sezoně dělat radost.

Když jsme u fanoušků, jak jsi vnímal jejich podporu v době, kdy to vypadalo že hokej v Litvínově pravděpodobně skončí? Fanoušci přišli s projektem Litvínov nezhasne a vyvolalo to velkou odezvu po celé republice. Jak jste to vnímali vy jako hráči?

Za mě osobně to bylo moc pěkné, co tady fanoušci předvedli. Nevím, jestli by to udělali někde jinde. Litvínov je v tomhle možná opravdu specifický. Bylo krásné vidět, že se zapojili místní lidé, ale i lidé po celé republice. Kam jsme přijeli, tam byly nápisy Litvínov nezhasne. To bylo moc hezké. I u nás v Teplicích nosili kluci trička a chtěli je ode mě koupit, aby klub podpořili. Měl jsem to hodně zblízka a bylo neuvěřitelné, co se tady díky fanouškům povedlo. Nevím, jestli by se to někde jinde stalo.