Honzo, v první řadě gratuluji k triumfu v Ontario Hockey League. V základní části i v play-off jste byli naprosto suverénní tým, jak hodnotíš uplynulou sezónu?

Děkuji. Sezónu bych zhodnotil na dvě kategorie. První je ta týmová, kde jsme vyhráli celou základní část, tým šlapal, jak měl. V play-off nám poté také vyšlo úplně všechno, takže to byl opravdu skvělý pocit. Druhá kategorie je individuální, kde jsem nebyl úplně spokojený, ale sezóna mi dala strašně moc věcí směrem do budoucna.

Jaký to byl rozdíl oproti tvé první sezóně v OHL? V čem jsi udělal největší pokrok?

Největší rozdíl byl v tom, že tohle byla moje první celá sezóna v Kanadě. Předešlé dva roky jsem odehrál vždy částečně, ať už v Hamiltonu, nebo v AHL na farmě. Rozdíl byl určitě znát, z působení v AHL jsem si dost věcí odnesl a dokázal je přenést i do letošního ročníku. 

Poslední třešničkou na dortu mohl být triumf v Memorial Cupu, ale ve finále jste nestačili na domácí tým. Bylo to velké zklamání?

Bylo to velké zklamání, opravdu jsme si hodně věřili. Fungování Memorial Cupu je trošku jiné a bohužel nám to nevyšlo. Nezbývá nám nic jiného, než pogratulovat soupeři, poučit se z chyb a jít dál. 

Tuhle sezónu jsi za Hamilton, Montreal a českou reprezentaci odehrál rovných 100 zápasů, což je hodně slušná porce. Jak to bylo náročné?

Nic podobného jsem zatím nezažil, jak jsem říkal dříve, byla to má první celá sezóna za mořem. V kombinaci s předsezónním kempem Montrealu a reprezentací to byla opravdu velká porce, ale bylo to privilegium pro ty nejlepší týmy, protože jsme mohli hrát co nejdéle. Navíc čím více zápasů, tím více nabraných zkušeností.

Jan Myšák slaví titul v Ontario Hockey League s Hamiltonem Bulldogs (Foto: Logan Taylor)

Ale zpět k pozitivům. Jak probíhaly oslavy v Hamiltonu a jak sis je užil?

Bylo to super. Na sedmý zápas play-off přišla na domácí stadion rekordní návštěva, díky triumfu to bylo o to lepší. Hokejem žila většina města, takže oslavy byly velké. Nicméně to tam funguje tak, že jsme za dva dny odlétali na Memorial Cup, takže příliš času nebylo.

Jaké máš plány v létě? Blíží se turnaj dvacítek i předsezónní kempy.

Léto bude hodně krátké, mám teď tak dva týdny na zresetování. Skončili jsme pozdě a začínáme brzo, takže se co nejdříve začnu připravovat na ledě a uvidíme, jak to se mnou bude s ohledem na národní tým.

Máš už nějaké informace k mistrovství? Na přelomu roku bylo z pandemických důvodů zrušeno, nově bylo netradičně přesunuto na léto.

Osobně jsem rád, že bude možnost turnaj dohrát. Všichni jsme byli velmi zklamaní, že se to zrušilo. Moc rád bych jel, ale uvidíme, jak mi to zdraví dovolí.

U reprezentace skončil trenér Karel Mlejnek, pod kterým jsi ve dvacítce působil. Přesunul se do tvého rodného Litvínova po bok Vladimíra Růžičky, co na to říkáš?

Jsem hodně rád, že Litvínov získal tak dobrého trenéra a skvělého člověka, jakým je právě Karel Mlejnek. Pro Litvínov, jakožto klub, na kterém mi záleží a mám ho tolik rád, je to skvělá volba.

Sledoval jsi Litvínov v uplynulé sezóně?

Určitě. Když byla možnost, našel jsem si i živý přenos, mám tam stále spoustu kamarádů, takže se snažím Litvínov sledovat co nejvíce.

6. srpna proběhne největší klubová akce posledních let, a to rozlučka Viktora Hübla a Františka Lukeše, kteří Litvínov po dlouhých letech opouštějí. Co na akci říkáš? Budou fanoušci mít šanci tě vidět?

Je to skvělá akce. Bude to něco podobného, jako když končili pan Reichel a pan Šlégr. Franta s Viktorem jsou litvínovské legendy, které pro klub odvedly obrovskou práci a bude super se s nimi rozloučit. Pokud mi to vyjde časově, samozřejmě bych se na akci rád ukázal.