V posledním ročníku Tipsport extraligy odehrál 66 zápasů (chyběl jen ve dvou) a zaznamenal 15 kanadských bodů za šest branek a devět asistencí.

Jak jste se vlastně v Litvínově před lety objevil, kdo vás první kontaktoval?
„Do Litvínova volal můj agent, už ani nevím komu. Domluva zněla: ano, ať přijede na dva týdny na zkoušku. Už po týdnu jsem ale měl prakticky jasno v tom, že tady zůstanu. Rozhodli to trenéři juniorů, pan Weissmann a pan Beránek.
Chtěl jsem ze Slovanu odejít, protože jsem cítil, že tam nedostanu šanci a moc jsem si přál dostat se do české juniorské extraligy. Dopadlo to, takže super, byl jsem moc rád.“

Přišli jste prakticky zároveň s krajanem Jurajem Majdanem, který nyní působí na Slovensku. Jste spolu i dnes v kontaktu?
„Ne, minulý rok jsme nebyli prakticky vůbec. Ale byla to tenkrát výhoda, slyšel jsem trochu té slovenštiny a nebyl tu sám, tedy myslím v mužstvu. Juraj tu byl jinak s rodinou, já jsem bydlel sám na hotelu.“

66 utkání v nejvyšší soutěži a navrch tři v Mostě, to je slušná bilance. Ta absence ve dvou extraligových utkáních byla způsobená čím?
„Poraněnými zády, ale nebylo to vážné. Měl jsem zlomené dva bederní výběžky a lékař mi řekl, že budu cítit bolest, ale dá se s tím hrát. Měl pravdu. Problém by byl v souboji třeba při tvrdém vražení na mantinel.“

Navzdory neúspěšné sezóně to pro vás osobně byl nejlepší rok, alespoň co se týče bodů a důvěry trenérů. Vnímal jste to tak?
„Byla to zvláštní sezóna. Ze začátku se nám nedařilo, ani mně, ani mužstvu. Trenéři proto dělali v sestavě změny, které se týkaly i mně. Nakonec jsem se posunul výš a posbíral nějaké body.
Je těžké ten rok zhodnotit. Jako tým jsme byli neúspěšní a já jsem se taky cítil na víc, takže úspěšně tu sezónu ani z jednoho pohledu hodnotit nemůžu.“

V roce 2015 jste byl členem týmu, který získal mistrovský titul. Jaký to mělo ohlas na Slovensku?
„Strašně velký! Moc lidí nám tam fandilo. I známí, co ani pořádně nevěděli, že Litvínov hokej hraje, najednou chtěli dresy, suvenýry, podpisy hráčů... Byl to na Slovensku pravý „ošial“. Hodně lidí mi říkalo, jak nám fandí a jak věří, že to dotáhneme do vítězného konce. Během sezóny se to stupňovalo, ale už během základní části jsem slyšel, že jedeme na titul. A vyplnilo se to…“

Dá se říct, že jste v Litvínově za těch osm let zdomácněl, líbí se vám tady?
„Určitě, cítím se tu dobře. Mám tady byt a odsud, z Mostu, i přítelkyni. Dá se říct, že Litvínov už je pro mě druhým domovem.“

Jste odchovancem Slovanu Bratislava. Láká vás někdy slovenská extraliga, v níž jste nikdy nehrál, či rovnou dres Slovanu v KHL?
„Slovenská extraliga mě neláká. Chci hrát českou nejvyšší soutěž, je jedna z nejlepších v Evropě.
KHL? Takovou nabídku bych asi neodmítl, je to o stupínek výš. Ale teď na to vůbec nemyslím, spíš se chci víc prosadit tady.“

V týmu jste nyní tři rodilí Slováci: vy, Tomáš Frolo a Jaro Janus. Máte k sobě blíž nebo s kým z týmu nejvíc kamarádíte?
„Nejvíc asi s Tomášem Pavelkou a Ondrou Jurčíkem. V kabině sedíme vedle sebe s Jaro Janusem, máme tam takový slovenský „kútik“. Proti nám je Tomáš Frolo. V mužstvu se poslední roky cítím parádně, s nikým nemám problém.“

A nejoblíbenější spoluhráč(i)?
„Těžká otázka. Minulou sezónu se to také často měnilo. Těžko vybírat… Někdy po půli sezóny jsem hrál s Viktorem Hüblem a Frantou Lukešem, to bylo výborné. A na konci baráže zase totéž s „Trávou“ a „Mártym“.

Jak zvládáte letní přípravu?
„Super, nijak mi nevadí. Občas mě tréninky i vyloženě baví. Nejkrizovější jsem měl druhý týden, to si tělo nejhůř zvykalo na zátěž. Pak se to ale zlomilo a teď už je to v pohodě.“

Vaše plány do příští sezóny?
„Tak to musím přemýšlet… Řekl bych udržet se v mužstvu a prosadit se do prvních tří pětek. Už je taky načase. A s týmem hrát minimálně střed tabulky.“