Jeho aktivní roky přerušily zdravotní komplikace, a tak se vrhl na dráhu hledače talentů. Nejdříve u Los Angeles Kings, pro které objevil slovinskou hvězdu Anže Kopitara. Následně nato se zabydlel v realizačním týmu St. Louis. U Blues působí již dvanáct sezon, ale pojďme popořadě.

Československé juniorské zlato

Narodil se 22. března 1973. Už od malička bylo jasné, že při své životní cestě bude mít na nohou brusle. Vopatův otec odehrál třináct sezon za severočeský Litvínov, poté k Janovi ještě přibyl jeho mladší bratr Roman, i ten našel své uplatnění na ledové ploše.

Obránce vyrůstal v Litvínově, kde také vklouzl do hokejového prostředí. V ročníku 1987/88 odehrál za černožlutý dorost 31 zápasů. V těch dokázal získat 16 bodů za 9 branek a 7 asistencí. I následující sezonu strávil mezi talentovanými mladíky. Napodruhé odehrál o deset zápasů méně, ale i přesto zaznamenal úctyhodných 31 bodů.

Poté začal jeho postupný přesun do litvínovského „áčka“, rovněž si odbyl premiéru v mládežnické reprezentaci. Československý výběr tehdy získal bronzový kov. V sezoně 1990/91 odehrál za tehdejší Chemické závody Litvínov 25 střetnutí, ve kterých nasbíral pouze 3 body. Jinou písničkou byla další mezinárodní akce.
 
Na domácím juniorském mistrovství Evropy v roce 1991 odehrál Vopat pět zápasů a zaznamenal pět gólů. Tehdy tým okolo Romana Hamrlíka získal nejcennější medaili. V následujícím ročníku dostával mezi dospělými hráči více příležitostí. Nakonec zasáhl do 46 mačů, ve který vybojoval 6 bodů.

Tři roky v dresu Los Angeles

V průběhu roku 1992 se Vopatovi zhmotnil sen, který má snad každý hokejista. Ve třetím kole byl draftován dnes už zaniklým klubem Hartford Whalers. Obránce se s chutí chystal na novou sezonu, kterou strávil v černožlutém dresu. V týmu se stal důležitým prvkem, když si do statistik zapsal 45 zápasů a bodové maximum v podobě jednadvaceti bodů. V témže roce dovedl jako kapitán juniorskou reprezentaci k bronzu.

Jeho hvězda začala stoupat a i v dalším ročníku si vylepšoval své statistiky. Během 44 utkání stihl získat 29 bodů. Tato forma vynesla důraznému bekovi pozvánku na olympiádu. V norském Lillehammeru odehrál osm zápasů a zaznamenal jednu asistenci.

Ve své poslední sezoně v Čechách pokračoval v dobrých výkonech. Opět se jeho bodová hranice dostala nad dvacítku. Následně byl nominován na mistrovství světa v roce 1995, kde český výběr obsadil čtvrté místo. Vopat odehrál všechna utkání.

Ročník 1995/96 už strávil za mořem, kde zakusil IHL (International Hockey League), ale hlavně věhlasnou NHL. V dresu Los Angeles Kings odehrál 11 utkání, během nichž získal pět bodů. Další ročník byl na příležitosti v nejlepší lize světa bohatší. Za Krále si střihl Vopat 33 zápasů. Jeho tříleté dobrodružství v Kalifornii uzavřela sezona, ve které si vyzkoušel také vyřazovací boje NHL.

Zdravotní komplikace znamenaly stop

V rámci výměny zamířil do Nashvillu, kde za tamní Predators odehrál 55 zápasů. V těch nasbíral mostecký rodák 11 bodů. V ročníku na přelomu tisíciletí měl na kontě 6 startů, důvodem byly narůstající zdravotní potíže. A tak zamířil Vopat do Evropy.

První rok po návratu strávil v barvách Landshutu, který hrál třetí německou ligu. V Bavorsku se obránci dařilo a i přes zdravotní komplikace stihl 32 utkání. Poté následoval přesun do finského Ilves, kde opět zvládl třicetizápasovou porci. Když mu skončila smlouva, zamířil do čtvrté německé ligy, do týmu EHV Schönheide.
 
Tam nakonec svou kariéru ukončil. Jeho tělo si vytvářelo alergickou reakci na pot, což je v hokeji velkou překážkou. Vopat se s alergií snažil bojovat pomocí speciální výstroje, ale komplikace neustávaly. Stejnou nemoc nedávno přiznal i slovenský matador Marián Hossa, který kvůli ní ukončil kariéru.

Po konci aktivních let hledal Vopat uplatnění. Nejdříve zamířil do Litvínova, kde se staral o výchovu mladých hokejistů. Následně nato přišla nabídka z Kings. „Zavolali mi z Los Angeles, kde jsem před tím hrál, že se uvolnilo místo skauta, a jestli bych to nechtěl dělat. Já ihned kývnul,“ vzpomínal Vopat pro portál iDnes.cz.
 
V roce 2007 Vopata kontaktovalo St. Louis, kam se následně přesunul. Do sezony 2013/14 působil jako řadový skaut, nicméně po odchodu Ville Siréna do Columbusu byl ex-litvínovský obránce jmenován hlavním evropským skautem. Mládežnický expert se angažoval v pozorování Vladimira Tarasenka či Dmitrije Jaškina. Pomyslné ovoce sklidil v minulé sezoně, poněvadž St. Louis získalo Stanley Cup, což je výsledek právě i práce skautů.