A-tým
03. 05. 2019, Ondřej Mach
HISTORIE: Petr Svoboda, zlatý hoch z Nagana
V dalším díle týdenního seriálu o osudech litvínovských odchovanců či hráčů, kteří se na severu Čech proslavili, se zaměříme na Petra Svobodu. Hráče, jenž svým jediným gólem v reprezentaci rozhodl finále olympijského turnaje v Naganu.
Ještě než po výhře nad Sbornou poskytl rozhovor České televizi, dlouze se objímal s reprezentačním koučem Ivanem Hlinkou. Trenérem, který jej trochu překvapivě zařadil do nominace na turnaj století, kvůli kterému svůj program vůbec poprvé přerušila i kanadsko-americká NHL.
„Když uslyším Nagano, hned si vzpomenu na Ivana Hlinku. To byl skvělý člověk, bez něj bychom tenkrát nevyhráli. Pak se samozřejmě promítne skvělá parta a ten můj zlatý gól,“ vzpomínal později Svoboda. Český výběr ve čtvrtfinále porazil Američany, v semifinále si s Kanaďany poradil až po nájezdech a ve finále ho čekalo Rusko.
Svobodova chvíle přišla necelých dvanáct minut před koncem základní hrací doby. Pavel Patera vyhrál buly, Martin Procházka nahrál zkušenému obránci, který tvrdou střelou odšpuntoval českou radost. „Nejdřív jsem chtěl nahrát, ale pak jsem viděl, že se to trochu otevřelo, tak jsem to jenom nastřelil na bránu a díkybohu to spadlo pod víko,“ popsal lámanou češtinou v již zmiňovaném rozhovoru Svoboda.
Mladý obránce se stal jedním z hokejistů, kteří zvolili emigraci z komunistického Československa. V roce 1984 s reprezentací odjel na mistrovství Evropy juniorů do německého Bad Tölzu. Čechoslováci na turnaji vybojovali stříbrnou medaili, Svoboda si ji ale příliš neužil. Místo odchodu na týmovou večeři si vzal svoje věci a ze stadionu zmizel.
Nějakou dobu pak pobýval u své tety v Mnichově, první dopis rodičům napsal až z Kanady. „Ahoj rodino. První dopis z Montrealu píšu hned, jak jsem podepsal smlouvu. Chci se vám omluvit za to, že jsem se nevrátil domů. Rozhodl jsem se tak kvůli hokeji. Doufám, že se na mě nezlobíte," psal na jeho začátku.
„V prvních dnech jsem byl každou chvíli u výslechu. Ještě horší bylo, že jsme téměř nevěděli, kde je,“ říkal jeho otec Karel Svoboda. Nakonec musel po synovu útěku odejít z pozice sekretáře litvínovského klubu pracovat do chemičky, zatímco mladý Svoboda byl hned v roce 1984 draftován jako celkově pátý v pořadí.
Doma byl i přes kariéru v NHL velkou neznámou. Když v roce 1998 Ivan Hlinka skládal nominaci na olympijský turnaj, ukázal nečekaně i na Svobodu. Ten se s reprezentačním koučem potkával vždy v létě, když přiletěl zpět do Čech. Jediná věc, která bránila Svobodově startu na turnaji, bylo české občanství. O to československé před lety přišel, navíc poté dostal kanadské. Pas tak v té době dvaatřicetiletý hokejista dostal až v Japonsku, kam z Kanady přiletěl. To vše měl na svědomí trenér Hlinka, který o zkušeného obránce velmi stál. „Bez Hlinky by tam nejel,“ řekl Vladimír Růžička, na olympiádě kapitán mužstva.
„Znal jsem ho odmala, byli jsme výborní kamarádi. Že za mnou přijel, byl jeden z důvodů, proč jsem o Naganu přemýšlel,“ řekl na adresu litvínovské legendy Svoboda. „Ivan udělal neuvěřitelnou pohodu, nechal partu dýchat. Nebyl na nás vytvořený tlak jako na Kanaďany nebo na Američany. My jsme prostě brali jeden zápas po druhém. Člověk se tak baví, odehraje zápasy, jak má. Díky tomu jsme se dali v krátkém čase dohromady o hodně rychleji než ostatní mužstva.“
Šest zápasů za český výběr a v tom poslední jeho nejdůležitější branka v životě. Svoboda si ani neužil oslavy v rodné vlasti, po olympiádě se kvůli zranění musel narychlo vrátit do Kanady. Kariéru ukončil předčasně o dva roky později kvůli otřesům mozku, i přesto se ale nesmazatelně zapsal do historie českého hokeje.
Ať už je Petr Svoboda jakýkoliv, český národ si ho bude vždycky pamatovat jako toho, kdo rozhodl o zlatu v Naganu. Jako neznámého obránce, který svojí tvrdou střelou pomohl k jednomu z největších sportovních úspěchů v dějinách naší země.
„Když uslyším Nagano, hned si vzpomenu na Ivana Hlinku. To byl skvělý člověk, bez něj bychom tenkrát nevyhráli. Pak se samozřejmě promítne skvělá parta a ten můj zlatý gól,“ vzpomínal později Svoboda. Český výběr ve čtvrtfinále porazil Američany, v semifinále si s Kanaďany poradil až po nájezdech a ve finále ho čekalo Rusko.
Svobodova chvíle přišla necelých dvanáct minut před koncem základní hrací doby. Pavel Patera vyhrál buly, Martin Procházka nahrál zkušenému obránci, který tvrdou střelou odšpuntoval českou radost. „Nejdřív jsem chtěl nahrát, ale pak jsem viděl, že se to trochu otevřelo, tak jsem to jenom nastřelil na bránu a díkybohu to spadlo pod víko,“ popsal lámanou češtinou v již zmiňovaném rozhovoru Svoboda.
Po stříbrné medaili emigrace
Petr Svoboda se narodil 14. února 1966 v Mostě, s hokejem začínal v nedalekém Litvínově. Za ten už od šestnácti let nastupoval v nejvyšší soutěži. V prvním ročníku stihl odehrát pouze čtyři zápasy, v tom následujícím osmnáct, dokonce přidal tři branky. V osmnácti letech se však jeho dosavadní život obrátil vzhůru nohama.Mladý obránce se stal jedním z hokejistů, kteří zvolili emigraci z komunistického Československa. V roce 1984 s reprezentací odjel na mistrovství Evropy juniorů do německého Bad Tölzu. Čechoslováci na turnaji vybojovali stříbrnou medaili, Svoboda si ji ale příliš neužil. Místo odchodu na týmovou večeři si vzal svoje věci a ze stadionu zmizel.
Nějakou dobu pak pobýval u své tety v Mnichově, první dopis rodičům napsal až z Kanady. „Ahoj rodino. První dopis z Montrealu píšu hned, jak jsem podepsal smlouvu. Chci se vám omluvit za to, že jsem se nevrátil domů. Rozhodl jsem se tak kvůli hokeji. Doufám, že se na mě nezlobíte," psal na jeho začátku.
„V prvních dnech jsem byl každou chvíli u výslechu. Ještě horší bylo, že jsme téměř nevěděli, kde je,“ říkal jeho otec Karel Svoboda. Nakonec musel po synovu útěku odejít z pozice sekretáře litvínovského klubu pracovat do chemičky, zatímco mladý Svoboda byl hned v roce 1984 draftován jako celkově pátý v pořadí.
Stálice National Hockey League nebo nenápadná hvězda Nagana
Za mořem debutoval v říjnu téhož roku v dresu Montrealu. Dva roky nato obránce s přezdívkou Ježek vyhrál s kanadským klubem svůj první a jediný Stanley Cup. Během sedmnácti sezon v NHL odehrál 1028 utkání (jako první Čech překonal tisícovku) a zapsal 399 bodů (58 branek, 341 asistencí). Do Litvínova se vrátil na osm zápasů v sezoně 1994/95, kdy byla základní část nejlepší hokejové ligy světa zkrácena kvůli stávce hráčů. Vystřídal celkem čtyři kluby, kromě Montrealu hrál ještě za Buffalo, Philadelphii a Tampu.Doma byl i přes kariéru v NHL velkou neznámou. Když v roce 1998 Ivan Hlinka skládal nominaci na olympijský turnaj, ukázal nečekaně i na Svobodu. Ten se s reprezentačním koučem potkával vždy v létě, když přiletěl zpět do Čech. Jediná věc, která bránila Svobodově startu na turnaji, bylo české občanství. O to československé před lety přišel, navíc poté dostal kanadské. Pas tak v té době dvaatřicetiletý hokejista dostal až v Japonsku, kam z Kanady přiletěl. To vše měl na svědomí trenér Hlinka, který o zkušeného obránce velmi stál. „Bez Hlinky by tam nejel,“ řekl Vladimír Růžička, na olympiádě kapitán mužstva.
„Znal jsem ho odmala, byli jsme výborní kamarádi. Že za mnou přijel, byl jeden z důvodů, proč jsem o Naganu přemýšlel,“ řekl na adresu litvínovské legendy Svoboda. „Ivan udělal neuvěřitelnou pohodu, nechal partu dýchat. Nebyl na nás vytvořený tlak jako na Kanaďany nebo na Američany. My jsme prostě brali jeden zápas po druhém. Člověk se tak baví, odehraje zápasy, jak má. Díky tomu jsme se dali v krátkém čase dohromady o hodně rychleji než ostatní mužstva.“
Šest zápasů za český výběr a v tom poslední jeho nejdůležitější branka v životě. Svoboda si ani neužil oslavy v rodné vlasti, po olympiádě se kvůli zranění musel narychlo vrátit do Kanady. Kariéru ukončil předčasně o dva roky později kvůli otřesům mozku, i přesto se ale nesmazatelně zapsal do historie českého hokeje.
Život po hokeji
Po tom, co pověsil brusle na hřebík, začal pracovat jako hokejový agent, investoval do restaurací a řady jiných projektů. Mimo jiné se stará třeba o Jaromíra Jágra nebo Jakuba Voráčka. Sám o svém životě po konci kariéry říká: „Jsem klidnější, dívám se na věci víc z nadhledu.“Ať už je Petr Svoboda jakýkoliv, český národ si ho bude vždycky pamatovat jako toho, kdo rozhodl o zlatu v Naganu. Jako neznámého obránce, který svojí tvrdou střelou pomohl k jednomu z největších sportovních úspěchů v dějinách naší země.
