Teď se útočník Jakub Petružálek po působení ve Švédsku, v KHL a dvou letech v Třinci vrací do mateřského klubu.

„Pocity při návratu? Neuvěřitelné. Říkal jsem to Jirkovi Šlégrovi, řeknu to i teď. Původně jsem tuhle možnost vůbec nezvažoval, měl jsem nabídku pokračovat v Třinci. Sledoval jsem, jak se tady situace vyvine a pak jsem začal uvažovat o tom, že bych se vrátil domů, do Litvínova.

Bylo tam dost otazníků, ale převládl dojem z Jirkova jednání, takové jsem dosud jinde nepoznal. Slyšel jsem o plánech, které tu jsou. Víc a víc se začínají plnit. Vrací se kluci z Nagana, ke kterým mám velký respekt. Těším se na spolupráci s nimi i s novým trenérem. Zatím vidím samá pozitiva. Je to pro mě velká výzva!

Záměr dlouhodobější spolupráce přišel ze strany klubu. Já jsem nikdy kluby nestřídal. Když se stěhovat, tak hlavně domů. Myslím, že jsme oba udělali kompromisy a shodli se na něčem rozumném.

Nemáme velká očekávání v podobě toho, že budeme každou sezónu hrát o první–druhé místo. Ale byl bych strašně rád, kdybychom vždycky hráli do první šestky a pak se o výsledek porvali v play off.

Jestli budu hrát s Jurajem Mikúšem? Nevím, to je na hlavním trenérovi. Ani v Třinci, kde se to někdy míchalo, jsem neměl problém nastupovat tam, kam mě trenér postavil. Podřídím se týmu. Důležité je, aby to všichni pochopili a táhli za jeden provaz.

Jak dlouho jsem zvažoval příchod do Litvínova? Byl jsem v Emirátech a s Jirkou jsme byli po telefonu v kontaktu, prakticky každý den. Viděl jsem velkou změnu v přístupu k jednání.

Fanoušci? I během baráže se ukázalo, že Litvínov má jedny z nejvěrnějších fanoušků. Prožíval jsem litvínovský boj o záchranu, hlavně ty infarktové poslední minuty zápasu s Jihlavou. Byli jsme zrovna v play off na hotelu v Brně a troufám si říct, že atmosféra v Litvínově možná předčila i tu tři roky předtím… Lidi tady hokejem opravdu žijí a těší se na něj.“