Jaké je tvoje hodnocení uplynulé sezony po osobní stránce?
Zažil jsem toho hodně, ale beru to hrozně pozitivně, protože jsem zase udělal nějaký progress a posunul se. Viděl jsem velké zlepšení, takže to vnímám pozitivně. 

V čem byl druhý rok mezi dospělými jiný?
Bylo to poměrně lepší než ten první. Byl jsem takový víc otrkaný, víc jsem si zvykl. Jak už jsem říkal předtím, zase jsem se o rok posunul. Bylo to pro mě jednodušší než první sezona, ale na druhou stranu to taky nebylo úplně lehké. Jsem ale samozřejmě rád, že se každým rokem posouvám. 

Přestože jsi hrál extraligu jen do prosince, tak ses stal jejím nejproduktivnějším juniorem. Co na to říkáš?
Pro mě je to pozitivní zpráva. Myslím, že jsem měl výhodu, že jsem tady dostával hodně prostoru a byla to moje druhá sezona, takže jsem to měl jednodušší. Pořád to ale mohlo být lepší. 

Na přelomu roku sis jako nejmladší hráč českého týmu zahrál na světovém šampionátu juniorů. Jak sis toho cenil?
Myslím, že to bylo dobré. Ukázal jsem panu Varaďovi, že tam můžu hrát a že na to mám. S tím jsem do sezony šel, že tým chci udělat. Strašně si cením důvěry od trenérů, snad jsem tam předvedl dobrý výkon. 

Pomohlo ti mistrovství do budoucna?
Asi hlavně na sebevědomí, víc jsem si věřil. Myslím, že jsem ukázal, že umím hrát dobrý hokej a upozornil na sebe. Pomohlo mi to, začal jsem být víc sledovaný, už při odchodu do Kanady. 

Jak dlouho ses nad odchodem do OHL rozmýšlel a co nakonec rozhodlo?
Řešil jsem to během mistrovství. Bavil jsem se o tom s agentem, rodiči a panem Šlégrem. Myslím, že pro můj rozvoj to bylo nejlepší. Jednou bych chtěl hrát hokej profesionálně v Severní Americe a nejblíž je k tomu právě kanadská juniorka. Myslím, že jsem udělal dobře. 

Po příchodu do zámoří se ti bodově dařilo. Jak to pro tebe v začátcích bylo důležité?
Jak jsem říkal, přijel jsem z dvacítek a věřil jsem si. Měl jsem skvělé spoluhráče, kteří mi hodně pomohli. Celý management byl skvělý, hodně mi pomohli, abych se zadaptoval. Začátky ale byly těžké. Vždycky jsem se snažil být pozitivní, a pak to nějak vyšlo. Ale rád bych řekl, že s tím nejsem spokojený, mohlo to být lepší. 

Jak bys porovnal hokej v Kanadě s tuzemským hokejem?
Rozdíl je v šířce hřiště. V Kanadě je menší, takže je tam míň času a víc soubojů, podle mě je to rychlejší. Když vezmu přístup hráčů, tak úplně nevidím, že by tam byl nějaký rozdíl oproti klukům tady v juniorce. Tam samozřejmě kluci makají na tréninku, ale v posilovně jsem je moc neviděl, většinou jsem tam byl sám. Kluci většinou odmakali trénink a jeli domů. 

Tvoji velkou předností je střela, dřív jsi trochu zaostával v bruslení. Co se změnilo, že se z něj stala tvoje přednost?
Začal bych, že je strašně důležité hledat chyby, které máme, a pak je přetvořit v něco, co vás bude zdobit. Tak jsem to udělal já. Našli jsme skvělého skills kouče, trenéra na tyhle věci, a to byl Kuba Čutta. Je výborný, rozumí tomu a ví, jak tělo funguje. Neuvěřitelně mi pomohl, abych se mohl rozvíjet a posouvat dál. 

Opravdu hokejistům může skatemill tolik pomoct?
Určitě, může pomoct hodně, ale není to pravidlo. Důležití jsou lidé, kteří okolo toho pracují tady v republice. Je tady dejme tomu dvanáct skatemillů a myslím, že správně se to dělá jen v Liberci a Litvínově. Koukal jsem na videa z jiných tréninků a je to tam trochu jiné. Myslím, že tady se to dělá správně a trochu jinak. Měl jsem štěstí, že když jsem chtěl začít jezdit na skatemill, tak nás v Chomutově nevzali a museli jsme jezdit až do Liberce. 

Pomohla ti spolupráce s Kubou Čuttou i po psychické stránce?
Určitě jo. Jeho kariéra byla ovlivněna mnoha zraněními, ale přeci jen hrál v pár zápasech NHL a něco odehrál i v Evropě. Myslím, že tomu hodně rozumí. Psychicky mi pomohl výborně. Musím říct, že se mnou odletěl i do Hamiltonu, kde se mnou byl tři týdny, abych se cítil co nejlépe. Ukazoval mi tam cvičení, které budu dělat sám a hodně jsme si volali. Vždycky mi pomáhal. Když jsem měl zranění nebo jsem hrál špatně, vždycky mi pomohl se z toho dostat.

V Litvínově se rovněž otevřelo skatemillové centrum. Už jsi ho stačil navštívit a co na něj říkáš?
Jojo. Je to super, že ho mám tady v Litvínově. Je tam vyškolený trenér od Kuby Čutty a Vojta Baláž, který to dělá výborně. Právě proto tam teď trénuju a jsem v kontaktu s Kubou. 

Myslíš, že by to mohla být výhoda pro zdejší mladé hokejisty?
My jsme díky tomu ušetřili čas, dřív jsme strávili dvě hodiny na cestě do Liberce a dvě hodiny zpátky. Chudák táta vždycky musel obětovat půlku dne, aby mě tam vzal, za což jsem strašně vděčný. Je výhoda, že to kluci budou mít tady. Mám to deset minut od domu, takže se můžu zlepšovat a nezabiju tím celý den. 

Jak vnímáš současnou koronavirovou krizi?
Bylo to smutné. V Hamiltonu nám skončila sezona, měli jsme rozjetý tým na play off. Bohužel to ukončili a myslím, že je to škoda. Moje výkony v závěru gradovaly, ale udělalo se to správně. Vidíme i tady v Česku, že podmínky jsou docela přísné, ale zároveň jsme na tom docela dobře. Virus nějak nenaboural můj režim: mám dva tréninky denně, jeden na skatemillu a druhý od kondičních trenérů. Nějak nevnímám, že by byla nějaká omezení nebo něco takového. 

V blízké budoucnosti tě čeká draft do NHL. Co od něj očekáváš a jak se na něj těšíš?
Hrozně. Bohužel nevíme, kdy bude a za jakých podmínek. Očekávám, že si mě někdo vybere, ale nechci řešit pozice, protože mi to ze začátku v hlavě uškodilo. 

Tvůj bratr Josef bude v Kanadě působit kousek od tebe. Určitě tě to musí těšit, že?
Bude to výborné. Zrovna si dělám řidičák, tedy jestli ho udělám. Bude skvělý, že za sebou budeme moct jezdit, je to 45 minut cesty. Já uvidím jeho zápasy a on uvidí moje. Budeme se hodně stýkat, víc než kdy předtím. To je strašně super. 

Jaké jsou tvoje cíle do nové sezony?
Co nejvyšší, vždycky takové byly. Minulý rok jsem udělal chybu, že jsem místo cílů zvolil očekávání, což je trochu rozdíl. Tenhle rok se zaměřím na velké cíle. Rád bych se vrátil zpátky do Kanady, když to situace umožní. Když ne, tak uvidíme, co se bude dít. Rád bych navázal tam, kde jsem skončil, abych byl ještě lepší.