Po devíti letech v Litvínově končíte. Jak jste se o tom dozvěděl?
Dozvěděl jsem se to ve středu po tréninku. Šel jsem za trenéry, kteří mi to oznámili, že je nesestupová sezona a dalšího útočníka nepotřebují, když mají podepsané hráče. Byl bych navíc, to je asi tak všechno. Probíhalo to v klidu, zítra jdu ještě na pohovor s panem Hynkem. 

V klubu jste strávil celou letní přípravu, co na ní říkáte?
Za mě to byla výborná silová příprava pod vedením trenérů Országha, Sýkory a Švehly. Asi jedna z nejlepších, co jsem v Litvínově zažil.

Měl jste třeba už v létě myšlenky, že byste v mužstvu mohl skončit?
Nechtěl jsem si to pouštět do hlavy, ale vždycky to tam máte. Večer jsem si na to vzpomněl, co budu dělat, když to třeba nevyjde. Ale hokej se nehraje jenom v Litvínově, máte spoustu možností. Myslím, že si do budoucna něco najdu. 

Jste klubovým odchovancem, v černožlutém dresu jste působil takřka celou kariéru. Jak to berete z tohohle pohledu?
Je to těžké. Opouštím to, co znám, hrál jsem tady odmala. Jezdil jsem tam na školu, znám všechny lidi kolem hokeje nebo fanoušky. Ale takový je hokejový život, hráči se občas stěhují. V této špatné době to chytlo mě, s tím se nedá nic dělat. 

Fanoušci vám na sociálních sítích děkovali a vyjadřovali podporu. Udělalo vám to radost?
Komentáře nečtu, protože tam lidi hodně nadávají, ale jsou tam teda asi i pozitivní věci. Teď když jste mi to řekl, tak radost mám, že jsem si v Litvínově za těch devět let udělal nějaké jméno. Jsem za to strašně rád, chtěl bych fanouškům poděkovat. 

Co je pro vás největší úspěch za dobu působení v Litvínově? Zřejmě to bude titul z roku 2015, že?
Ano, přesně tak. To byla asi nejúspěšnější sezona, protože jsme získali titul. Ale i ostatní sezony pro mě byly výborné, ať už jsme se trápili nebo ne. V Litvínově jsem se naučil hokej a strávil tam kus života. 

Po zisku mistrovského titulu přišly i horší časy, několikrát jste se zachraňovali na poslední chvíli…
Nechtěl jsem si připouštět, že bychom spadli, ani jsem si to neuvědomoval. Třeba do posledního zápasu loni proti Kladnu jsem šel jako do každého jiného, prostě to odmakat. Naštěstí to dopadlo výborně. Pak jsme si s klukama říkali, co kdybychom spadli. Spíš ty roky předtím, když jsme hráli baráže, to bylo těžké. Tehdy jsem se zranil a koukal jen z tribuny, to pro mě bylo horší. 

Jak to vypadá s vaší budoucností? Řešíte už nějaké nabídky?
Něco ano, ale v Česku nejspíš pokračovat nebudu. Vidím to spíš na cizinu, protože u nás jsou obě ligy nesestupové. Ale zatím sám vůbec netuším, kam přesně půjdu. 

Nechtěl jste zůstat doma i z toho důvodu, že se vám před časem narodil syn?
Určitě chtěl, ale naštěstí je malý a může cestovat. Nemusí chodit nikam do školy, jenom se oběhají očkování, to je tak všechno. 

Dost hráčů říká, že po narození potomka už pro ně hokej není na prvním místě. Myslíte, že to bude i váš případ?
To poznáme. (směje se) Narodil se mi vlastně na konci minulé sezony, takže jsem od té doby žádný zápas nehrál. Vůbec netuším, jak to dál bude s hokejem a synem, jak se to bude zvládat. Zatím to probíhalo všechno v klidu.