Jaké máte pocity po dvou dnech, co se podařilo zachránit extraligu?

Musím říci, že smíšené. Na jedné straně obrovská úleva a radost z toho, že jsme dokázali pro Litvínov extraligu udržet. Na druhé straně frustrace a zklamání z celé sezóny, ze špatně odvedené práce. Naším cílem bylo znovu obhájit pozice účastí v play off. Jenže tento cíl nám zůstal na hory vzdálen.

Jak tedy hodnotíte uplynulou sezónu?

Samozřejmě i přesto, že se nám podařilo extraligu udržet ji hodnotím jako totálně neúspěšnou a jako obrovský propadák, který se už nesmí nikdy opakovat. Jedinou pozitivní věcí může být, že všichni zúčastnění, tedy od posledního hráče až po moji osobu, jsme dostali facku na kterou se nezapomíná. Všichni se musíme poučit a pochopit, že takhle to nejde. Určitě vyhodnotíme celou sezónu a všechny příčiny, které k neúspěchu vedly.

V čem vidíte příčiny neúspěchu vy osobně?

Těch příčin je více, je potřeba je všechny pojmenovat a neopakovat chyby, které jsme udělali.

Mohl byste pojmenovat ty nejdůležitější?

Hlavní příčinu vidím v nevhodném složení mužstva a v tom, že se nepovedlo nahradit opory v týmu, které před sezónou odešly. Od sezóny, kdy jsme vybojovali historický titul, tak postupně odešli. Trenér Miloslav Hořava, z mého pohledu strůjce tohoto největšího úspěchu v historii klubu. Kariéru ukončil Martin Ručinský, který byl přirozeným lídrem mužstva a obrovsky respektovaná osobnost všemi hráči v týmu. Odešel Kuba Petružálek, který byl rozený střelec a perfektní kluk do kabiny. Odešli také kluci Pavel Francouz a Robin Hanzl, kteří jsou aktuálně oporami ve svých týmech a v reprezentaci. Náhrady za tyto hráče se ukázaly jako problematické a většina angažovaných hráčů nenaplnila očekávání. To je samozřejmě věc, která padá na mojí hlavu. 

Další příčinu vidím v nedostatečné připravenosti týmu na letošní sezónu. Podle mého názoru nebylo mužstvo dobře fyzicky ani psychicky připravené, z čehož pramenila špatná herní disciplína, množství zbytečných faulů a z toho důvodu také hodně prohraných zápasů. Některé kompetence, které jsem nechal v působnosti trenérů se ukázaly jako nedostatečně řešené. Myslím tím, ponechaný příliš velký vliv na složení mužstva, a také na řešení herní disciplíny, především naprosto zbytečných útočných faulů apod.

Za svou největší chybu považuji neangažování sportovního šéfa klubu, protože při výběru hráčů se nelze spoléhat pouze na doporučení externích osob jako jsou agenti hráčů, bývalí trenéři a další, ale každého hráče je nutné detailně prostudovat na videozáznamech a vidět je osobně minimálně 5 - 10x v reálném zápase. Zkrátka v klubu potřebujete člověka, který jezdí po juniorské lize, nižších soutěžích, případně i do zahraničí a potencionální hráče dlouhodobě sleduje a hodnotí. Musí to být váš člověk.


Proč jste tento post za šest let svého působení neobsadil?

Je to složité, v roce 2012 jsem přišel do klubu, který potřeboval šetřit náklady a hledal úspory. Vzhledem k tomu, že jsem v té době přivedl především z Ústí nad Labem hráče, které jsem perfektně znal a kteří jsou dnes velmi dobří hokejisté (Pavel Francouz, Robin Hanzl, Filip Pavlík, Michael Petrásek, Tomáš Pavelka). Začal se formovat úspěšný tým a nebylo pak úplně nutné tento post obsadit. Pak jsem ještě získal Miloše Hořavu, který je velkým odborníkem, skvělým trenérem a dělá to stejně jako třeba Vláďa Růžička, chce se podílet na tvorbě týmu, aby vše běželo až ke kýženému úspěchu. 

Po mistrovské sezóně a Milošově odchodu ještě v týmu zůstaly některé opory a také trenér Radim Rulík, takže jsme si řekl, že to bude fungovat dál dobře. Radim je v podstatě Milošův žák a dlouholetý spolupracovník. Mysleli jsme, že to takto budeme dělat spolu jako doposud, ale nezvládli jsme to. Tady vidím počátek cesty dolů, až k současnému stavu a letošnímu propadáku. Osobou sportovního manažera se zabývám již tři měsíce a je součástí koncepce, kterou jsem předložil na zasedání představenstva klubu.


Co je třeba udělat, aby se podobná sezóna nikdy neopakovala?

Upřímně, bude to těžká a složitá cesta vzhůru. Je nutné najít a jmenovat sportovního šéfa klubu. Dále je potřeba urychleně doplnit kvalitními hráči složení mužstva včetně trenérského a realizačního týmu. Je nutné zprofesionalizovat jednotlivé činnosti a zavést řadu pravidel. Myslím si, že ani hráči neodevzdávali to, co se od profesionálního sportovce čeká a i oni musí začít u sebe, u osobní a herní disciplíny a profesionálního přístupu ke klubu a k sobě samým.

Fanoušci volají po vašem odchodu. Zvažujete, že byste je vyslyšel a z vaší pozice odstoupil?

Tlak je na mě teď obrovský. Fanoušci mají na své názory právo a jistě chtějí pro náš klub jen to nejlepší. Trochu mě mrzí ta agresivita a někdy až osobní zášť některých z nich. Na druhou stranu dostal jsem i několik povzbudivých reakcí. Litvínovský klub je můj druhý domov a budu se vždycky snažit pomáhat ať budu kdekoliv. Považuji náš klub za nesmírně důležitou součást našeho města, života zdejších lidí i jejich předků. Narodil jsem se tady, moje maminka byla ředitelka hokejové školy a určitě v těch těžkých chvílích stála při nás, naučil jsem se tady hrát hokej. Odehrál jsem zde šestnáct extraligových sezón, postavil v Litvínově dům a založil tady rodinu. Přivedl jsem sem svou ženu, která letos celou sezónu trpěla po mém boku a vždycky při mě stála. Moji dva synové se tady učí hrát hokej a budou vždycky Litvínováci. Proto jsem tady doma a vždycky budu našemu klubu chtít pomáhat. Kdykoliv a kdekoliv. Jsem moc rád, že jsem mohl našemu klubu pomoci k nějvětšímu historickému úspěchu a zároveň také pomoci odvrátit tento letošní kolaps. Děkuji všem, hráčům, trenérům i všem zaměstnancům klubu, že vydrželi až do konce a každý přispěl svým dílem k záchraně extraligy.

Ve sportu to chodí tak, že jednou jste dole a jednou nahoře. Pravda je, že i já jsem udělal několik hrubých chyb, podcenění situací a za své chyby a činy musím nést odpovědnost. Nejsem zvyklý utíkat z boje a náš klub čeká opravdu těžká cesta. Je nutné se poučit na všech úrovních a ty neocenitelné tři roky zkušeností po titulu přenést do fungování klubu. Od mládeže až po A-tým a vedení klubu. Skutečně nechci utíkat, ale myslím si, že musím udělat to, co by měl po takovém neúspěchu udělat každý chlap. Každý rozumný člověk, který si uvědomuje, že udělal spoustu chyb, tedy navrhnout svým nadřízeným odchod z funkce.