Jak bys zpětně zhodnotil svůj přechod do A-týmu?

Vnímám to hodně pozitivně, nástup jsem měl super. Celý tým hrál dobře, byli jsme první, navíc se mi dařilo bodově i gólově. Hrál jsem s Viktorem Hüblem a Františkem Lukešem, kteří mi předali hrozně moc zkušeností. Bohužel se nemohlo vyhrávat pořád, takže pak přišly nějaké porážky a rozhodně start byl lepší, než jak je to teď. 

Co sis vzal od hráčů jako jsou František Lukeš nebo Viktor Hübl?

Určitě hodně. Jsou to zkušení hráči, kteří dělají ve správný okamžik správná rozhodnutí a Litvínov táhnou už řadu let. Vzal jsem si od nich to nejlepší, co mají – zakončení, bruslení, rozhodování. Takže to bylo super. 

Zezačátku se vám hodně dařilo, pak už příliš ne. Přeřadili tě k Františku Gerhátovi a Michalu Trávníčkovi. Jaký to byl rozdíl pro tebe ve stylu hry?

Bylo to rozdílnější v tom, že jsme s Michalem a Gerym hráli přímočarý hokej. Hráli jsme jednoduše, o mantinel, jezdili jsme dva na jednoho nebo jsme rychle napadali. Zato s Viktorem a Františkem jsme hráli kombinační hokej, hodně jsme si přihrávali, a to vedlo k úplně jiné hře. Více jsme zakončovali, naproti tomu s Michalem a Gerym jsme měli vždycky pár velkých šancí. 

Na začátku sezóny byl na tebe vyvíjen velký mediální tlak. Stal ses nejmladším hráčem Litvínova v historii, který nastoupil v extralize za Litvínov. Jak bylo těžké, se srovnat se všemi rozhovory od různých médií?

Bylo to těžké. Už jsem z toho byl ke konci trochu unavený a někdy jsem u rozhovoru byl i přešlý. Na druhou stranu mi to určitě dalo nějaké zkušenosti a vím, že to k tomu patří. Snad jsem se nějak posunul i v tomto směru. 

Obrovský zájem o tebe měly všechny reprezentační výběry, za které jsi mohl nastoupit. Jaké to pro tebe bylo?

Taky to bylo těžké, protože jsem týden před akcí nevěděl, s kým pojedu. Měl jsem například pozvánku z kategorie U17 i U20 a nevěděl jsem, kam pojedu. Řekli mi to až týden před akcí. Takže to bylo těžší a trochu unavující v tom, že jsem jezdil všude možně.

Co ti dalo neoficiální mistrovství do sedmnácti let? Jak bys zhodnotil turnaj?

Z mého pohledu jsme nepředvedli úplně ideální výkon, na který jsme se připravovali a na který jsme měli. Rozhodně jsme měli na víc než na předposlední místo. Takže to není úplně pozitivní, ale alespoň jsem okoukal myšlení jiných týmů, například Kanaďani a Američani přemýšlí úplně jinak než my. Snažil jsem se v tom taky posunout. 

O Vánocích jsi nastoupil za kategorii U18. Jak velký rozdíl je mezi sedmnáctkou a osmnáctkou?

Je to rozdíl v tom, že většina kluků v sedmnáctce hraje za juniorku. Zato v osmnáctce nadpoloviční většina hraje za A-tým extraligu nebo první ligu. Mají více zkušeností, jsou tvrdší a rychlejší. Je to velký rozdíl. 

V několika zápasech sis zahrál i za litvínovské juniory, v každém jsi zářil. Jak velký rozdíl je mezi výkonností juniorky a A-týmu?

V juniorce jsem víc na puku, hraji úplně všechno, mám velký icetime, takže je to spíš proto, abych se dál rozvíjel. V A-týmu jsou zkušení hráči, všichni jsou jinde, než kluci v juniorce. Jsou silnější, rychlejší, lépe střílí, úplně jinak se rozhodují. Je to jiné.

Jak vidíš litvínovský mládežnický hokej?

Vidím to z pohledu nové éry velmi dobře. Juniorka se dostala po dlouhé době do play-off, ještě ji tedy čeká závěrečná skupina. Dorost se také dostal do play-off, osmá třída ještě neprohrála. Na osmičku se chodím dívat na tréninky a trénují pod trenéry Jindrou Kotrlou a Radkem Gogou hrozně dobře. Doufám, že pojedou na republiku a udělají co nejlepší výsledek. Hrozně se to posunulo a věřím, že to bude lepší a lepší. 

Tvojí dominantou vždycky byla střela, bruslení tolik ne. Co se za pár let změnilo, že je teď tvojí předností?

Zjistili jsme po nějaké době, že můj handicap je bruslení, že není dobré. Takže jsme našli odborníka Jakuba Čuttu, který se tomu věnuje ve Skatemill centru v Liberci a tam jsem intenzivně rok jezdil, kdy mě to posunulo úplně jinam. 

V čem je skatemill specifický? Jak bys ho lidem přiblížil?

Je to založené na principu, že s menší energií uděláte větší rychlost. Jste rychlejší, aniž byste se museli tolik nadřít. 

Ve čtrnácti letech, kdy jsi tam začal jezdit, je už hokejista specifický a má nějaké špatné návyky. Dá se tedy i v tomto věku spousta návyků odstranit?

Přesně tak. Ono se to dá odstraňovat i později, ale je to těžší. Ve čtrnácti letech je tělo ještě ve vývinu, takže se to určitě dá. Vidím, že i kluci v osmé třídě jezdí na skatemill do Liberce a posouvá je to vpřed.

Jak vnímáš vizi klubu, že chce zapracovat co nejvíce svých odchovanců? Je důležité hráče zařadit do správné lajny a vybrat mu jeho roli?

Určitě to tak je. Je lepší, když odchovanec hraje se zkušenými hráči, kteří mu něco předají. Je to pro něj lepší, než kdyby hrál čtvrtou lajnu. Třeba Přéma Svoboda hrál druhou lajnu s Lukášem Kašparem a bylo to super, hráli dobře. Určitě ho to zase posunulo vpřed, a to je jen dobře. 

Teď nepříjemnější věc. Jak došlo k tvému zranění?

Došlo k němu v takové nevinné situaci, kdy jsem špatně šlápl a něco se tam zlomilo. Nečekal jsem, že to bude zlomené, ale na rentgenu se to ukázalo, takže jsem podstoupil operaci. 

Jak dlouho bude trvat tvá rekonvalescence?

Už rehabilituji a teď jsem byl v Mariánských lázních se zotavovat. Na led bych se měl dostat pokud půjde všechno dobře tak za tři týdny, kdy plánuji jet na týden trénovat ke Kubovi Čuttovi na Skatemill do Liberce, abych se do toho zase dostal. 

Tvým vrcholem letošní sezóny by mělo být mistrovství světa do osmnácti let. Věříš, že se stihneš dát dohromady a na MS odletíš?

Udělám proto všechno. Budu tvrdě makat. Mistrovství světa je na konci dubna, budu se snažit udělat všechno proto, abych byl připravený a do Švédska byl nominován.