Trochu obligátní otázka na úvod, jak jste spokojen s průběhem přípravy?
„Takovou otázku jsem očekával… (úsměv). Rozhovor s Ondrou jsem četl a líbil se mi.
O spokojenosti nerad mluvím, zatím děláme pouze svoji práci. Spokojeni můžeme být až podle výsledků v sezóně. Teď se na ni snažíme připravit. Musím říct, že z toho mám dobrý pocit. Ondra je muž na svém místě.
Neflákali jsme se a těch šest týdnů jsme využili v plném rozsahu. Mně se kratší příprava líbí, nejsem zastáncem deseti-dvanácti týdnů, to už je asi pro kluky zbytečně moc. Mně jako hráči už by to myslím trochu lezlo „na palici“. Ne fyzicky, spíš asi jako „ponorka“. Ale to je samozřejmě každého věc.
Ondra to má výborně připravené, tréninky jsou intenzívní, dostane se na všechno, co v nich má být. Po dvou týdnech volna, co teď budeme mít, (letní příprava končí v pátek 29. června, pozn. red.) je ještě osm týdnů do extraligy, což je dost dlouhá doba na to se kvalitně připravit.“

Kolega Ježek přípravu vede, jakým způsobem se jí účastníte vy?
„Jsem zastáncem toho, že jak chceme, aby hráči měli zdravé klima v kabině, tak stejně musí být týmem i realizační tým. Každý v něm má svou roli. Teď je v té hlavní Ondra Ježek, nicméně s ním i s ostatními jsme přípravu konzultovali a Ondrovi teď sekundujeme.
Já se nejdřív snažil kluky poznat, nejprve kdo je kdo a pak i charaktery. Dá se i prohodit pár slov, sledujeme, jak pracují. Radim Skuhrovec a Zdeněk Orct mi předávají své zkušenosti o týmu a hráčích. Herní charakter se projeví až na ledě.“

Že přípravu nevede hlavní kouč je záležitostí spíš až posledních let...
„V Plzni jsem si také vzal kondičního trenéra, Míru Lišku, fyzioterapeuta, který pracoval v jiném a individuálním sportu – vedl Šárku Záhrobskou – ale přípravu postavil podle našich přání a bylo to výborné. Jako dnes jeden trenér nemůže vést mužstvo na ledě, nestačí ani v létě jen jeden kouč. Práci máme rozdělenou. I ve Slavii jsme v rámci možností měli jeden rok kondičního trenéra.
Když vidím Ondru, kolik času tomu dává, kam všude jezdí a jak se tomu věnuje, bylo by toho na jednoho trenéra hodně. Proč by kondiční kouč, který o tom nejvíc ví, neměl dostat ten plný prostor? Tím se nechci zbavovat zodpovědnosti – beru to tak, že jsme tým.“

Přes měsíc už jste měl čas poznávat hráče a klub. Můžete srovnávat třeba se Slavií, s Plzní…
„S Plzní se to myslím srovnávat dá, už tím, že to, co znamená Martin Straka pro Plzeň, je asi Jirka Šlégr pro Litvínov. Je tady spousta místních kluků se vztahem ke klubu. To z mužstva dýchá. I v Plzni jsme preferovali mít v týmu hráče, kteří nejenom v mužstvu hrají, ale opravdu tam chtějí hrát. Chtějí v tom klubu být. Ve Slavii to bylo jiné, po sestupu spousta hráčů a odešla a dle možností přišli jiní.“
 
Máte už – byť třeba jen rámcovou – představu o složení jednotlivých formací? Můžete fanouškům, kteří se už na sezónu těší, něco aspoň naznačit?
„Ještě si musí chvíli počkat… (úsměv). Extraligu jsem samozřejmě sledoval, kluky jsem znal, ale spíš zpovzdálí. Záleží na kabině, na jejich povahách, na rolích, které jim chceme přidělit. Získávám informace.
V první řadě jsem chtěl, abychom si sjednotili systém, protože tady dvě lajny hrály s levým křídlem dozadu a dvě dozadu s centrem. Z toho jsem měl trochu obavu a ani si to dost dobře nedovedu představit, dva systémy v jednom týmu. První úkol jsem si dal, že to s kluky musíme sjednotit a hráče přesvědčit o tom, že musíme hrát jednotným stylem.
Kdo s kým bude hrát? Nabízí se tady dvě dvojice. Vytvořit hned trojice není úplně jednoduché, ale z nějakých dvojic se vycházet dá. Bavili jsme se s Petrim, tedy s Kubou Petružálkem, kterého bychom viděli vedle Juraje Mikúše. A roztrhávat dlouhodobou dvojici Hübl – Lukeš by asi byla hloupost. Jenom k nim najít vhodného třetího hráče. Už jsme s nimi mluvili.
Měli jsme kratší pohovory, delší plánujeme po dovolené do předzávodního období, kdy chceme mluvit s každým, nejen se staršími, ale i s mladšími hráči. Co od nich očekáváme, v jakých rolích bychom je rádi viděli v týmu tak, aby se s nimi ztotožnili a pro tým odváděli, co budou moci. Nějaké varianty se nabízejí. Budou se odvíjet také od toho, jak si ti ostatní o tu roli v prvních dvou lajnách řeknou. Budou hrát přesilovky a mít možnost se vedle takhle zkušených hráčů prosadit. To nám ukáže až příprava na ledě.“

Gólmani?
„Zdeněk Orct je velmi kvalitní trenér, což mimo jiné dokazuje i jeho jmenování k národnímu týmu. Kluky zná, nějaký čas tady s nimi nepřetržitě pracuje. I jak jsem ho já poznal je to muž na svém místě. Jako má Ondra má prostor pro svou kondiční přípravu na suchu, Zdeňkovi dávám hlavní slovo v přípravě a nasazování brankářů. Gólmani jsou trochu samostatná jednotka. Může se stát, že se budeme rozcházet, pak má rozhodující slovo hlavní trenér. Ale já hodně na trenéra brankářů dávám.“

Jak budete mít v sezóně rozděleny role s vaším asistentem Radimem Skuhrovcem?
„Je to také bývalý dlouholetý hráč, takže jsme hned našli společnou řeč. Jsem rád, když se o vedení tréninků trenéři dělí, takže Radim by část vedl a já bych asi dělal taktiku. Kluky dobře zná, působil u mládeže, teď je u sedmnáctky nároďáku, poslední měsíce byl tady u áčka. Na střídačce budeme spolupracovat, já povedu útočníky, on obránce. Budu rád, když mi do koučinku občas něco řekne, mám rád takhle nastavenou komunikaci.“

Jaká byla náplň letní přípravy za vašich časů, když jste hrál?
„Bylo to trochu jiné, hlavně v tom, že teď už je to propracované do všech detailů. Nemyslím si jako trenér Bukač, že by se tenkrát dělalo všechno špatně. Byla jiná doba, jiné trendy. Docent Dovalil, profesor Kostka a další sestavili sportovní trénink, ze kterého vycházely i ostatní sporty. Byl myslím sestaven velmi dobře. Pro hráče to byla trochu větší dřina. Později se ustoupilo od vytrvalosti, která je základem pro to ostatní.
Teď se k běhům a rychlostní vytrvalosti zase vracíme, to je podle mě správná cesta. Z vytrvalosti pak může vycházet výbušnost, síla, bez kterých to nejde. Jsou to ty věci, které bolí.“

Váš pohled na individuální přípravu místo týmové?
„Myslím, že jsme k tomu ještě nedospěli. Když jdou hráči v tréninku na hranici svých možností, pomáhá jim to, víc se hecnou. Individuální příprava je spíš pro starší kluky, kteří už se nepotřebují tolik fyzicky rozvíjet a ví, co jejich tělo potřebuje. Taky mívají své kondiční trenéry, nebo dostanou náplň tady od nás. My jsme to v Plzni takhle měli s Ondrou Kratěnou, který vždycky přišel skvěle připravený.
U mladých je týmová příprava daleko lepší. Nehledě na to, že je tady ještě ten aspekt „team buildingu“, týmové soudržnosti a podobných věcí.“

Další program přípravy?
„V pátek zakončíme ten cyklus šesti týdnů. Pro kluky má Ondra připraveno několik variant individuální přípravy pro jejich osobní volno, protože samozřejmě nechceme, aby teď nějakou dobu zaháleli. 16. července se znovu sejdeme. Máme týden na suchu, pak budeme mít soustředění v Drážďanech a týden budeme ještě na ledě v Mostě. Tady má být led od 6. srpna.
Ta soustředění mají něco do sebe, na pár dní vypadneme, kluci budou spolu a chceme tam i nastavit nějaká pravidla.“

Stihl jste už v Litvínově něco navštívit, tady nebo v okolí?
„Moc toho nebylo, i z časových důvodů, protože první dva týdny jsem se sem stěhoval z Prahy. Byl jsem se projít do města, a když jsem tu měl přítelkyni, byli jsme se podívat třeba nahoře na Loučkách. Řekl bych obecně, že se tady prostředí zlepšilo, přijde mi, že když jsem tu v 80. letech hrál, bylo to určitě horší. Kluci mi říkají, jak je tady do hor blízko a že je tam pěkně. Chystáme se tam vyrazit.“

Už vás podle síly kádru napadlo, kde byste se s ním chtěl od září pohybovat v tabulce?
„Chci vyhrávat, ne prohrávat. To neumím, asi jako každý… Myslím si, že máme kvalitní mužstvo. Týmy jsou v podstatě vyrovnané, jde o maličkosti, drobnosti. Určitě se hráči chtějí vyhnout – nebudu ani mluvit o baráži – play outu. Je lepší bojovat v play off o vyšší mety.
Jinak bych řekl, že dobří lidé žijí všude, jen je najít. Tady byli kolem hokeje myslím vždycky. Je to pořád jen hra a ta by vždycky měla přinášet radost. Hráčům, fanouškům i nám trenérům. I proto budeme chtít vyhrávat.“