Jak hodnotíte uplynulou sezonu?

Myslím, že teď převládá zklamání z toho, že jsme nepostoupili do čtvrtfinále. Kdyby nám ale někdo před sezonou řekl, že o čtvrtfinále budeme bojovat, tak to bereme všema deseti. Každý musí uznat, že mužstvo udělalo ohromný pokrok a hráči se posunuli o kus dál.

Co byste na práci hráčů vyzdvihl?

Pro některé mladé hráče to bylo těžké. Samozřejmě klukům trvalo delší dobu, než se s tím srovnali, protože bylo vidět, že jsme jim v letní přípravě opravdu naložili. Někteří se s tím pasovali opravdu těžce a dlouho, ale pak si to sedlo. Jsem rád, že většina z kluků na sobě chtěla pracovat a vydržela tu dřinu v létě. Snažili jsme se ten standard držet i v sezoně, kluci to ustáli a na některých byl vidět opravdu enormní pokrok. Vyzdvihl bych třeba Lukáše Stehlíka, který se z mého pohledu první tři týdny přípravy trápil. Ale vydržel a nakonec to skončilo tím, že se dostal do nároďáku, kde s ním byli spokojení. Pak mi ho bylo líto, protože přišlo zranění třísel, které trvalo tři měsíce. Je to škoda, protože jako nejmladší v juniorce hrál výborně a svými výkony si řekl o reprezentaci.

Letos vás netrápil nedostatek hráčů, konkurence v týmu byla větší. Byla to výhoda?

Bylo to lepší oproti předešlým sezonám, kdy jsme jezdili na zápasy třeba s dvanácti hráči. Konkurenci bych si však stejně představoval větší. To je to, co dělá rozdíl mezi námi a světem. Já vím, že nikdy nebudeme mít tolik hráčů jako Američani nebo Kanaďani. Ale kdybych měl na každé místo dva opravdu dobré hráče a na kluky by byl tlak, tak by to byla konkurence. Ze svazu jsem slyšel, že 24 mužstev je konkurence. Není to konkurence. Kdyby to byla soutěž, která by kopírovala extraligu a snížil by se počet týmů, tak pak by to byla konkurence. Měli jsme oproti jiným sezonám výhodu, že jsme mohli trénovat alespoň ve třech formacích, někdy i ve čtyřech a netrápilo nás obsazení, pokud nedošlo na školu. Jako každý rok musíme podle pravidel akademií zohlednit prospěch. I přes naše celoroční upozorňování a spolupráci s rodiči se nám po pololetí stejně stalo, že jsme museli šest kluků vyřadit. Ale bylo fajn, že jsme měli kam sáhnout. Vyřadili jsme šest hráčů a na Spartu jsme jeli s těmi, kteří do té doby za Litvínov neodehráli ani zápas. Povedlo se vyhrát a kluci si to museli rychle opravit, pokud chtěli hrát. Je pro mě zklamáním, že kluci, kteří první část sezony měli minimum nebo žádný zápas a přesto propadali, tak do dneška tu školu nemají opravenou. To už je jejich problém, s tím se musí vypořádat oni.

Odehráli jste výbornou základní část, po letech jste si zajistili postup a hráli lepší nadstavbu. V čem tkvěla ta změna?

Musím jednoznačně říct, že nás podrželi gólmani. Kolikrát jsem po zápasech klukům říkal, že jim můžou líbat p*del, protože pravdu chytali parádně. Když se k tomu přidalo ještě mužstvo, které po většinu zápasů hrálo opravdu dobře, tak jsme postoupili. V základní části jsme prakticky točili jen Pejsara se Zajíčkem. Plán byl takový, že pokud se postoupí do nadstavby, kde hrajete prakticky o nic, tak více zapojíme třetího brankáře Zelenku. Bohužel vždycky, když měla přijít šance, tak buď onemocněl nebo nemohl do branky kvůli škole. Je to škoda. Teď na konci si o to řekl svými výkony Zajíček.

Měli jste v týmu tahouny Svobodu a Myšáka, kdyby kluci nastupovali celou sezonu za juniorku, tak byste zřejmě byli ve čtvrtfinále.

Když si během letní přípravy áčko vzalo Myšiho k sobě a řekli nám, že si ho tam nechají, tak jsem s ním v duchu přestal počítat, protože bylo jasné, že tam zůstane. Samozřejmě s ním nám stoupá síla enormním způsobem, je to rozdílový hráč, stejně tak Přéma Svoboda. Ten je sice ročník 2000, takže byl jeden z těch starších, ale tam jsme trochu válčili. Dopadlo to i tak, že skončil tři zápasy na tribuně. On sám pak v nějakém rozhovoru uznal, že nehrál kvůli svému chování, za což jsem byl rád. Myslím si, že se srovnal, pochopil, že mužstvo může hrát i bez něj a tudy cesta nevede. Změnil se a dostal se do áčka a do Litoměřic. Bez něj a Myšiho jako rozdílových hráčů se to projevilo v nadstavbě a skupině o play off, kde si ostatní rozdílové hráče stáhli. Nemám rád kdyby, ale kdybychom měli Přému a Myšiho na domácí zápas s Chomutovem, který jsme prohráli 2:3, tak jsme čtvrtfinále hráli.

Je cesta Myšáka se Svobodou příslibem do budoucna?

Je to ošemetné, protože dneska jakmile kluci vidí, že jdou na pár tréninků s áčkem, tak už si myslí, že tam patří. Nám v juniorce ublížilo, když si áčko nechalo Přému. V té době chodilo na tréninky pět šest kluků z juniorky a oni si nechali jeho. U nás to bylo vidět. Z mého pohledu mi přišlo, že jsou kluci uražení, že tam patří taky a nejsou tam. Pozorovali jsme na ledě věci, které jsme do té doby neviděli. Někteří to začali tahat a chtěli si hrát na Přému, ale tak to nejde, každý má v týmu nějakou roli. Tohle nám ublížilo. Pak si to zase postupně sedlo, ale přesto si myslím, že se najdou kluci, kteří po téhle sezoně budou spekulovat a budou chtít odejít. Povedla se jim životní sezona. To mužstvo opravdu udělalo velký pokrok, ale je to jen jedna sezona. Vždycky je těžší tu sezonu potvrdit.