"Do Finska jsem se hrozně těšil. V přípravě jsem si ale bohužel poranil koleno, takže jsem s týmem nemohl odcestovat," vysvětluje talentovaný útočník.

Jak k tomu zranění došlo?

Bylo to při jednom ze soubojů u mantinelu, kolenem jsem najel přímo na mantinel.

Jak dlouhá rekonvalescence vás čeká?

Doktoři říkali, že to bude kolem měsíce, ale já doufám, že se dám do kupy mnohem dříve.

Ještě před zraněním – na konci roku – jste odehrál tři přípravné zápasy proti Rusku. A v tom druhém jste dal premiérovou branku za reprezentaci.

Byl to neskutečný zážitek. Trochu se štěstím jsem šťouchl pomalý puk do brány, ale bylo to opravdu hezké.

Byli u toho na tribuně i vaši rodiče?

Jojo, byl se na mě podívat táta.

Nebyl jste před prvním zápasem za reprezentaci nervózní?

Strašně jsem se těšil. Nervozitu jsem si nepřipouštěl, chtěl jsem si to hlavně užít.


V lednu jste si pak zahrál proti Slovensku, které jste dvakrát porazili. Jak velký rozdíl byl mezi hrou Slovenska a Ruska?

Byl to velký rozdíl. Na Slováky jsme se dokázali lépe připravit a celkem jasně jsme v obou zápasech zvítězili.

A jak byste porovnal tuzemský a mezinárodní mládežnický hokej?

Je to obrovský rozdíl. Hráči jsou o hodně chytřejší a všichni se snaží prosadit víc než ve svém týmu.

Reprezentace do šestnácti let je první krok. Co dál?

Určitě chci stihnout turnaj v Rusku. Mým dalším cílem je se v reprezentaci udržet a prosadit.

S Litvínovem se vám letos daří, dostali jste se do play off. Jak se vám jevila základní skupina?

Byla o hodně vyrovnanější než minulý rok a s každým týmem jsme hráli vyrovnaný hokej. Úroveň soutěže není špatná. Po zásluze jsme ale postoupili.

Ve druhé části jste zatím na průběžném čtvrtém místě vaší skupiny. Jaké jsou finální cíle ročníku?

Chtěli bychom být tak do čtvrtého místa. Teď jsme bohužel čtyřikrát za sebou prohráli, tak snad to kluci příště zlomí.

Který zápas z letošní sezony vám nejvíce utkvěl v paměti? Byl to šestibodový duel proti PZ Kladno, ve kterém jste vstřelil dvě branky a na další čtyři nahrál?

Ne, ten to určitě nebyl. Proti Kladnu jsem celkem zvyklý bodovat, i v osmé třídě se mi tam dařilo. (směje se) Bylo to nejspíš v Liberci, kde jsem dal hattrick. Nakonec jsme tam ale prohráli 4:5, což mě mrzelo.


V kanadském bodování Litvínova jste s 50 body druhý.

Se svojí hrou jsem momentálně spokojený, zato na začátku sezony jsem příliš nebyl. Prvních osm kol se mi nedařilo... Pak jsem se ale dostal do správných kolejí a s mojí lajnou se mi daří bodovat skoro v každém zápase. To je super.

Jak vám v tomto ohledu pomáhají spoluhráči?

Je to něco neskutečného. Kluci jsou dobří do kombinace, Mára Krocker vybojuje hodně puků a my s Dominikem Broučkem zakončujeme v podstatě do prázdné branky.

Marek Krocker před nedávnem naskočil i za litvínovskou juniorku.

Márovi to přeju, za svoje výkony si to zaslouží. Hraje skvěle.

Neláká vás juniorka taky?

To ano, lákalo by mě to hrozně moc.

Jaké tedy před sebou máte osobní cíle?

Do dalších let bych se chtěl prosadit hlavně v juniorce. Hrát v ní stabilně a neztratit se tam.

Tím největším snem skoro každého hokejisty je NHL. Máte to tak taky?

To je jasné. Strašně rád bych si zahrál za Boston Bruins.