Rozhovory
28. 05. 2020, Ondřej Mach
Neměl jsem o čem přemýšlet, říká Lukeš po podpisu. Co si řekl s Hüblem?
Pokud byste hledali odpověď na otázku, kdo byl ikonickým hráčem Litvínova v uplynulé dekádě, tak by určitě zazněla dvě jména. Prvním z nich by nejspíš byl Viktor Hübl a druhým… přece František Lukeš. Sedmatřicetiletý útočník se s klubem před nedávnem domluvil na nové smlouvě a v černožlutých barvách tak přidá další sezonu.
Lukeš zkrátka k Vervě neodmyslitelně patří, s klubem vyhrál historický titul a zažil i těžké chvíle, kdy mužstvo hrálo o udržení v extralize. V dresu chemiků odehrál 755 extraligových zápasů a nasbíral 578 bodů (241+337).
„Miluji klub, prostředí, lidi okolo, město. Neměl jsem o čem přemýšlet,“ říká upřímně mladší parťák Viktora Hübla. „Jsem tady čtrnáct let a chtěl jsem tady hrát dál. Jsem rád, že to takhle dopadlo a zahraji si ještě jednu sezonu.“
Sedmatřicetiletý střelec se přitom mohl stěhovat na západ, podle svých slov byl blízko podpisu v Karlových Varech. Nakonec se však rozhodl setrvat v mateřském Litvínově. „Pan Hynek mi nabídl smlouvu a já jsem ji hned vzal. Akorát to trvalo dlouho,“ tvrdí.
Lukeš by v týmu měl působit jako jedna z vůdčích osobností, zároveň by mohl mít velký přínos pro mladší hokejisty. „Ve všech klubech je to tak, že starší hráči vedou kabinu. Mladí by se měli nějak zapracovat do týmu, jak bylo řečeno panem Hynkem, a něco se od nás naučit,“ přemítá.
Rodáka z Kadaně žene motivace napravit minulý neúspěšný ročník, v němž Verva bojovala o extraligovou příslušnost až do konce základní části. „Propadli jsme a zachraňovali jsme to, což už se nesmí stát. I s Viktorem jsme si řekli, že už nás to nebaví a musíme s tím něco dělat. Musíme jít do play off, už nás nebaví hrát dole,“ burcuje Lukeš.
V klubu došlo v posledních týdnech k řadě změn, mimo jiné se téměř kompletně obměnil realizační tým. „Tři roky jsme hráli na nic, změna byla určitě dobrá. Uvidíme, jak to bude šlapat,“ říká Lukeš.
Mužstvo se kromě toho na nadcházející sezonu připravuje pod vedením nového kondičního kouče Petra Švehly, zatímco loni měla přípravu na starost firma AndrleSport. „Minulý rok přijeli jednou za čtrnáct dní, bylo divné pracovat sám. Dnes už máme kondičního trenéra a je to znát. Každý den se nám věnuje, připravujeme se úplně jinak,“přibližuje zlatý střelec z roku 2015.
„Teď se cítím dobře, dva měsíce jsem si odpočinul. Jsem připravený hrát. Když hrajete takhle dole, tak vám to ubírá spíš na psychice. Ale já mám hokej pořád rád a chci hrát,“ dodává Lukeš na závěr.
„Miluji klub, prostředí, lidi okolo, město. Neměl jsem o čem přemýšlet,“ říká upřímně mladší parťák Viktora Hübla. „Jsem tady čtrnáct let a chtěl jsem tady hrát dál. Jsem rád, že to takhle dopadlo a zahraji si ještě jednu sezonu.“
Sedmatřicetiletý střelec se přitom mohl stěhovat na západ, podle svých slov byl blízko podpisu v Karlových Varech. Nakonec se však rozhodl setrvat v mateřském Litvínově. „Pan Hynek mi nabídl smlouvu a já jsem ji hned vzal. Akorát to trvalo dlouho,“ tvrdí.
Lukeš by v týmu měl působit jako jedna z vůdčích osobností, zároveň by mohl mít velký přínos pro mladší hokejisty. „Ve všech klubech je to tak, že starší hráči vedou kabinu. Mladí by se měli nějak zapracovat do týmu, jak bylo řečeno panem Hynkem, a něco se od nás naučit,“ přemítá.
Rodáka z Kadaně žene motivace napravit minulý neúspěšný ročník, v němž Verva bojovala o extraligovou příslušnost až do konce základní části. „Propadli jsme a zachraňovali jsme to, což už se nesmí stát. I s Viktorem jsme si řekli, že už nás to nebaví a musíme s tím něco dělat. Musíme jít do play off, už nás nebaví hrát dole,“ burcuje Lukeš.
V klubu došlo v posledních týdnech k řadě změn, mimo jiné se téměř kompletně obměnil realizační tým. „Tři roky jsme hráli na nic, změna byla určitě dobrá. Uvidíme, jak to bude šlapat,“ říká Lukeš.
Mužstvo se kromě toho na nadcházející sezonu připravuje pod vedením nového kondičního kouče Petra Švehly, zatímco loni měla přípravu na starost firma AndrleSport. „Minulý rok přijeli jednou za čtrnáct dní, bylo divné pracovat sám. Dnes už máme kondičního trenéra a je to znát. Každý den se nám věnuje, připravujeme se úplně jinak,“přibližuje zlatý střelec z roku 2015.
„Teď se cítím dobře, dva měsíce jsem si odpočinul. Jsem připravený hrát. Když hrajete takhle dole, tak vám to ubírá spíš na psychice. Ale já mám hokej pořád rád a chci hrát,“ dodává Lukeš na závěr.