Radek Šíp, svědomitý obránce, který se nebojí zaútočit, v minulé sezoně nasbíral 10 kanadských bodů (1+9), což není na obránce špatná bilance. Sám ale tento výsledek nehodnotí nějak kladně. „Nepokládám to za nějaký extra výsledek. Mohlo to být ještě daleko lepší. To mě přivádí k ohlédnutí za minulou sezonou a musím přiznat, že nebyla podle mých představ.“ uznává. 

Litvínovský obránce, který své výkony v minulé sezoně hodnotí špatně, se i tak dostal v tabulce produktivity před několik útočníků, což je dosti nevídané. „Možná je to trochu nezvyklé, že obránce má víc bodů než útočník, ale je to nejspíš příčnou toho, že útočníci nebyli tak produktivní, jak by se očekávalo.“ vysvětluje. 

Urostlý obránce, byl hlavní oporou zadních řad a většinou hrál v 1. obranné dvojici. „Ano je to pravda, větší část sezony jsem odehrál v 1. obranné dvojici s Michalem Jonákem, ale v průběhu sezony jsem si zahrál snad úplně všude.“ říká s úsměvem.

(Litvínovský obránce s "céčkem" na dresu)

Jako tým se starší dorost umístil na 5. místě ve skupině západ, což je poslalo do nadstavbové části, kde se museli poprat o play-off. 5. místo bylo určitě zklamáním, vzhledem k průběhu sezony. „Zklamáním to určitě bylo. V průběhu sezony jsme se dostali i na příčky zaručující přímý postup do play-off a myslím, že jsme tak nějak všichni doufali, že nám to vyjde. Jenže po reprezentační přestávce přišel kolaps, po kterém jsme se už nedokázali zvednout." říká zpětně mladý obránce.

I přestože se starší dorostenci dostali do neoblíbené nadstavbové části, tak měli velkou šanci na postup, protože po převedení bodů ze základních skupin byly na 1. místě. Pak přišlo něco neočekávaného, když z 16 zápasů vyhrál pouze 4 a do play-off se tak nedostali. „Doteď nechápu, co se vlastně stalo. Jsem si jistý, že na postup do play-off jsme měli, takže ten krach mě mrzí ještě víc. Ale teď začíná nová sezona, takže bych se zatím nerad ohlížel zpátky.“ říká odhodlaně.

V jednom ale litvínovští v základní části vyhráli. Ve své skupině západ, měli největší diváckou návštěvnost ze všech týmů, za což patří obrovské díky všem divákům! „Určitě je to skvělé, když vás přijde podpořit tolik diváků. Hrát s pocitem, že vám fandí rodina nebo kamarádi, je to vážně pěkný pocit. Jsem opravdu rád, že si někteří udělají čas a přijdou nás podpořit." děkuje vysoký obránce.

(Radek Šíp v dresu České reprezentace)

Radek Šíp nosí na zádech dres s číslem 17. Toto číslo má pro něj význam a vybral si ho sám. „Ano, rozhodl jsem se pro toto číslo sám. Kdysi s ním hrával můj táta. Když jsem dostal možnost hrát s tímto číslem, vzal jsem si ho po vzoru svého otce, který mě odmalička vedl k hokeji a vždycky bude mým vzorem.“ říká pyšně.

Radek je velice urostlý obránce, což ovšem nemusí být vždy výhodou, jak sám uvádí. „Moje výška a váha je na ledě určitým plusem, co se týče osobních soubojů. Na druhou stranu mám jako každý větší kluk občas problém s obratností.“ dodává Radek Šíp.

Snem každého hokejisty je hájit barvy své vlasti. Jak litvínovský zadák uvádí, malá šance na nominaci do reprezentačního výběru je. „Určitě tu nějaká malá šance je a bylo by to samozřejmě nádherné, ale k tomu vede ještě hodně dlouhá a těžká cesta, nic ovšem není nemožné.“ říká s nadějí.

Většina sportovců má nějaké doprovodné sporty a není tomu jinak ani v případě talentovaného beka staršího dorostu. „Po sezoně vždy chodím hrát hokejbal do nedalekého Mostu za hokejbalový klub Pento Most, kde se nám letos podařilo vyhrát titul. Přál bych si, aby se nám nějaký takový úspěch podařil i s hokejovým týmem.“ říká s úsměvem.

Od nové sezony převzal po p. Nekvindovi a p. Beránkovi st. starší dorost pan Radim Skuhrovec a pan Radek Mrázek. Jaký dojem zatím udělali na tým? „Pro mě to tak úplně nový trenéři nejsou. Pod panem Mrázkem jsem už jednu sezonu dříve odehrál. Podle mě jsou oba trenéři velice nároční, ale spravedlivý. V kabině šíři dobrou náladu, a také dokážou celý tým správně namotivovat.“ chválí nové trenéry.

(Mladý obránce se svým otcem)

Ne každý sní odmala po profesionální kariéře hokejisty a někteří se rozhodují až později. Nebylo tomu jinak ani u narostlého obránce, který měl ještě jeden tajný sen. „Jako malý jsem snil o kariéře profesionálního famfrpálisty (smích). Bohužel v ČR nebyl žádný pořádný klub pro tento sport, rozhodl jsem se zkusit hokej, ke kterému mě nejvíce tlačil můj otec. Táta mě vždy brával na stadion a později, když hrál v Chomutově, tak i na led, kde mě začal učit bruslit.“ směje se.

Jeho rodina má hodně blízko k sportu, když Radkova mladší sestra hraje házenou. „Sestra hraje v Mostě a myslím si, že se jí celkem daří. Je jako já větší postavy, což jí umožňuje hrát i se staršími a silnějšími holkami. Navíc je strašně zarputilá. Mamka učí plavat malé děti.“ dodává.

Hokej hrál i jeho otec a to na extraligové úrovni. „Táta začínal s hokejem v Litvínově, ze kterého odešel do kanadské juniorky. Odtud se vrátil zpět do Litvínova, za který hrál 3 roky nejvyšší soutěž. Poté hrál i v jiných extraligových klubech, až nakonec zakotvil v Chomutově, kde působil osm sezon. Po konci hokejové kariéry zůstal  i nadále v Chomutově a trénuje tam mladší dorost.“ říká pyšně o svém otci.

(Litvínovské trio po vítězství hokejbalové ligy.  Zleva: Honza Bečvář, Radek Šíp, Filip Helt)

Hráči staršího dorostu mají za sebou první fázi letní přípravy pod novými trenéry, která byla i tak náročná. „Ze začátku byly tréninky celkem náročné, ale postupem času jsem si na obtížnost zvykl. V letní přípravě je ale i dost zábavných věci, jako například fotbal na hřišti, cvičit v posilovně nebo trénovat pod vedením Davida Onufera. K mým méně oblíbeným činnostem letní přípravy patří běh. Nejsem běžec.“ dodává s úsměvem na tváři.

V kabině staršího dorostu je výborná parta. „Letos tu byla opravdu skvělá parta. Pro mě je nejdůležitější, abychom si v kabině rozuměli, protože to je základním kamenem úspěchu každého týmového sportu. Nejen já, ale i ostatní mají chuť scházet se i mimo trénink, což jen posilňuje naše dosavadní vztahy. Mít týmového ducha je potřeba a já věřím, že ho máme (úsměv). Doufám, že to bude vidět i na ledě.“ přeje si.

Starší dorostenci si dávají velké cíle. „Hlavním úkolem je dostat se do play-off. Mám takové tušení, že máme tým i ducha na to, abychom se dostali do semifinále soutěže, to vše je ale před námi a musíme se soustředit především na přítomnost." říká sebevědomě.