Jaké je vaše hodnocení uplynulé sezony? 

Hodnotím ji ve dvou rovinách. Na začátku hrály všechny mančafty poměrně dobře, od deváté třídy nahoru atakovaly přední příčky. Byl velký předpoklad toho, že by někdo na konci sezony mohl udělat pěkný finálový výsledek. Je škoda, že se ročník nedohrál. Pokud jde o juniorku, tak ta měla skvělý start, ale pak došlo k lehkému útlumu. Myslím, že jsme to tak trochu způsobili my, protože jsme uvolňovali hráče do dospělých soutěží a zkoušeli jsme s kluky pracovat na tom, aby se uměli srovnat s dospělým hokejem. Hlavním úkolem a podstatou mládeže je vychovávat hráče pro dospělý hokej a o to se snažíme.

Jak mládež zasáhla pandemie koronaviru? 

Přišla na konci sezony, kdy se měly hrát klíčové zápasy. Došlo k tomu, že se devátá třída nemohla zúčastnit mistrovství republiky, do kterého jsme dávali velké naděje, protože je to velmi talentovaný ročník. Dorost měl hrát play off a se svou pozicí by se podle mě potýkal velmi statečně. Pod vedením trenéry Tvrzníka a Noska měli šanci udělat nějaký výsledek, ale jak říkám, my se v mládeži soustředíme spíš na výchovu hráčů, než na medaile a výsledky na konci sezony jsou spíš takovým bonusem pro klub a odměnou pro kluky za tvrdou dřinu v dané sezóně . Já osobně preferuji a snažím se podporovat cestu vlastních odchovanců, které bychom později rádi zapracovávali do dospělého hokeje, to nám dává smysl.

Co dopad pandemie, pokud se nebudeme bavit o sportovní stránce? 

Bohužel nás pandemie dostala skoro všechny v jednom okamžiku, to když nám onemocněl sekretář klubu Vašek Tůma a tuhle zákeřnou nemoc bohužel nezvládl. Je nám to strašně líto. Všechna čest tomu, co pro náš klub Venca Tůma vždy odváděl. Vždycky u nás zůstane jako kamarád, který nám bude chybět. To je asi největší zásah koronaviru.

Proč jako mládežnický oddíl máte ve správě sportovní zázemí klubu?

Sportovní spolek se v podstatě musel naučit pracovat s investičními a dotačními tituly, které stát vypisuje. Jedna z hlavních podmínek k získání investičních prostředků je to, že v rámci zásad musíte jako žadatel udržovat a provozovat prostory na které získáte dotace. Žadatelem je sportovní spolek, takže na nás připadla povinnost se o prostory starat. Je to pro nás samozřejmě náklad, ale statečně se s tím pereme a myslím, že jsme naučili využívat tyto možnosti velmi dobře. Uvidíme, jak to bude dál do budoucna.

Jak vnímáte jako minoritní akcionář změny v akciové společnosti HC VERVA Litvínov? 

U nás je vnímáme pouze okrajově. Akcionářská působnost spolku je minoritní, navíc nemáme zastoupení v představenstvu klubu. Na druhou stranu jsem s novými zástupci hlavního akcionáře několikrát seděl a myslím, že jsme velmi rychle našli cestu k úzké spolupráci a ve spoustě věcech jsme si porozuměli . Za mě osobně musím říct, že jsme si snad i lidsky sedli. Tahle cesta podle mě může být pro klub úspěšná.

Co říkáte na spolupráci s A-týmem v posledních dvou letech?

Je pravda, že jsem A-týmu dlouho vyčítal, že nechce pracovat s mladšími hráči, aby je rychleji zapracovali do svého kádru. Oni chtějí hotové hráče, což na jednu stranu chápu, ale výchova mladých je dnes velmi složitý a trpělivý proces. Nicméně si myslím, že by si měli uvědomit, že zde hráče mají a jsou to naši odchovanci, do kterých jsme jako klub mnoho prostředků investovali. Je to věc, o kterou by měli mít zájem. Letos jsem zatím velmi mile překvapený z toho, jak k tomu přistupují současní trenéři, se kterými jsme našli cestu k tomu, abychom dlouhodobě začali naplňovat určitý plán. Věřím, že se to podaří a občas mladé hráče pošlou na led a dají jim šanci v sezóně, která je navíc nesestupová. Doufám, že se osa mužstva do budoucna začne vyvářet hlavně z odchovanců, protože si myslím, že je to správná strategie. Spolupráce s nimi je perfektní, naši trenéři dokonce chodí na tréninky A-týmu. Dohodli jsme se s Vladem Országhem i Vencou Sýkorou, že jsou ochotní nám pomoct i v mládeži, ať už nějakým odborným pohledem nebo radou. Vlado je na zimáku skoro pořád, takže rádi využijeme jeho zkušeností.

Když se podíváte na vývoj Kristiana Reichela nebo Honzy Myšáka, tak je to ale hezký pohled, ne?

Přesně tak. Dlouhodobě posloucháme, jak mládež v Litvínově stagnuje a neumí vychovávat mladé
hráče, ale ono hráče nejde vytvořit za sezonu. To je přece dlouhodobý proces. Myslím, že mládež
udělala velký skok v tom, že jsme začali systémově dodržovat záležitosti, na kterých jsme se s trenéry
dohodli. Začali jsme naplno využívat prostory, které jsme zrekonstruovali, přitvrdili v přípravě a
teprve teď z toho čerpáme bonusy v podobě výjimečných hráčů, kteří mládeží prošli v podstatě
odmalička. Myslím si, že máme být právem na co pyšní, protože nejde jen o tyto dva kluky, ale máme
tady šest hráčů zařazených do širšího kádru A-týmu. To je odraz toho, jak mládež pracuje. Za poslední
roky se nám to dařilo málo. Pro mě osobně, je to určitá satisfakce za tvrdou práci, kterou v mládeži
děláme a pohlavek na dálku hlavně těm, co pořád jen kritizují, ale většinou nepomáhají.  Letošní sezonu beru jako nulovou, protože v klubu se nějaké věci změnily a přišli noví trenéři. Navíc konečně dozráli kluci, kteří se o místo v áčku mohou porvat. Je vidět, že mládež umí připravit kluky do dospělého hokeje. Pokud má dojít ke generační obměně, po které tady všichni dlouhodobě volají, tak bych byl šťastný, kdyby to bylo z vlastních odchovanců. Do budoucna je to strategicky správně a pro klub je to méně ekonomicky náročné. Konečně bychom se vrátili k tradici, že odchovanci vždy tvořili podstatu mužstva. Nemělo by to být tak, že sem budeme kupovat průměrné hráče na úrovni našich odchovanců. To je historicky jediný spor mezi mládeží a A-týmem.

Jak vidíte mládežnický hokej do budoucna, co se regionu týče?

Bude to celkem složitý proces, protože asi všichni vnímáme, co se děje kolem nás. Po koronaviru
samozřejmě ubyde mecenášů, sponzorů a dárců. Hokej se bez podpory a spolupráce s těmito firmami
dá těžko dělat v souvislosti s nějakou dlouhodobou strategií. Peníze jsou do sportu potřeba, protože
to něco stojí. Jak vnímám okolí, tak si myslím, že se s touhle problematikou bude potýkat hodně
klubů nejenom v dospělém, ale i mládežnickém hokeji. My máme zaplaťpánbůh významného
akcionáře, který má strategii Litvínov dál podporovat. Jsme tradiční klub, který má na trhu možná o
něco lepší pozici, právě kvůli tomu kolik hokejových osobností tady vyrostlo. Když pak přesvědčujete
sponzory, aby hokej podporovali, tak je to trochu snazší. O budoucnost litvínovského hokeje se zatím
moc nebojím. Na druhou stranu je nutné počítat s tím, že se i Litvínova nějaká krize může dotknout a
je potřeba šetřit. Díky všeobecnému šetření by mohli dostávat víc prostoru i naši odchovanci.

Bude pokračovat spolupráce s ostatními kluby v regionu?

Troufám si říct, že jsme v dnešní době hegemonem v Ústeckém kraji. V Chomutově sice zůstává
akademie, nicméně se nyní perou s určitými problémy. U nás je to finančně stabilizované, takže se na
nás obrací spousta klubů, které chtějí spolupracovat. Musí si ale uvědomit, že tady máme nějaké
podmínky a pravidla. Možná jsou nastavená přísně, ale to neznamená, že se nedokážeme dohodnout
na spolupráci. Spolupráce tkví v tom, že pomáháme v rámci materiálního zajištění, někomu
vycházíme vstříc i finančně. Pokud tam jsou talentované děti, tak jim rádi nabídneme vývoj u nás.
Někdy narážíme na to, že kluby nejsou úplně nadšené, že jim hráči odchází k nám. Ale já si myslím, že
je to naprosto přirozené, takový by ten vývoj měl být.

Můžete poodhalit, jak funguje financování mládeže a jak těžké je shánět peníze?

Musím uznat, že v posledních letech se shánění peněz stalo takovým naháněním přátelských
byznysových vztahů a není to úplně jednoduché. Všichni mluví o tom, že prožíváme hospodářský
boom a většina se má dobře, to je jedna stránka. Z druhé stránky vidím, že firmy nemají takovou vůli
jako před lety, kdy sponzorovat chtěly. Je to víc o přemlouvání a nabízení určitého marketingového
prostoru. Všechny firmy koukají víc na budoucnost a bojí se do těchto věcí investovat, shánět
podporu a finanční prostředky na sport obecně je dnes velmi těžké. Naštěstí máme výbornou
spolupráci s Ústeckým krajem, navíc nás město Litvínov podporuje a pronajímá nám prostory
zimního stadiónu za důstojných podmínek. Můžeme dělat hokej na úrovni tak, aby spoluúčast rodičů
byla co nejmenší. Zatím se nám daří shánět dost finančních prostředků, abychom tyto standardy
udrželi, ale do budoucna si netroufám odhadnout, jak to v regionu bude. Pokud se něco nezmění, tak
shánění peněz bude čím dál horší. Možná budeme muset hledat i jiné zdroje financování. Budeme
muset jako sportovci zatlačit více na stát, aby financování do sportu bylo systematičtější a jednodušší.

Není nevýhoda, že Litvínov je oproti ostatním extraligovým účastníkům malé město?

Všichni žijí v domnění, že přijdete na město a oni vám zaplatí provoz a hotovo. Nechci konkretizovat
čísla, abych nedával předmět k diskuzi. Když se podíváte v jaké oblasti žijeme a jaké tady prožívají
lidé životy, tak musím říci, že jsme hrdí na to, že dokážeme sehnat financování, aby byl hokej
dostupný pro každé dítě v regionu. V tak malém městě se peníze shání velmi kostrbatě, je to jiné než
v miliónové Praze. Situace není jednoduchá a ani nebude, ale není to pro nás zatím ohrožující. V
Litvínově je hokej fenoménem. Kdybychom tady neudrželi úroveň hokeje, tak si troufám říct, že se s
regionem stane něco velmi špatného. Já osobně věřím , že k tomu u nás nikdy nedojde a dál se
v Litvínově budeme bavit extraligovým hokejem i v budoucnu.