Litvínov pod novou trenérskou dvojicí vstoupil do sezóny famózně, když hořkost porážky okusil až v sedmém kole nového ročníku Tipsport extraligy. Litvínovské ale v posledních kolech trápí koncovka. Verva sice zvládla z posledních tří utkání dvakrát zvítězit, ale vstřelila pouhé tři branky a i díky brankáři Janusovi, tak získala cenné body. Pro asistenta trenéra Radima Skuhrovce je to druhý rok u litvínovského A-týmu po loňské zkušenosti, kdy pomáhal tým zachránit v nejvyšší soutěži. Litvínovský harcovník působí i jako asistent trenéra národního týmu do sedmnácti let, se kterým odlétá společně s Janem Myšákem do Kanady na World Hockey Challenge.
Start do sezóny byl famózní, jak jste ho vnímali vy trenéři?
Sezónu jsme odstartovali velmi dobře. Dostali jsme se na vítěznou vlnu, trochu jsme změnili hru a celé se to odrazilo potom na pohodě v týmu. Přišla pak série zápasů, kdy se nám nedařilo, ale poctivou prací i kluků v tréninku se nám povedlo opět vyhrávat. Ukázali jsme si, že zvládneme vyhrávat, i když vstřelíme méně branek, ale musíme odvést perfektní práci směrem do obrany.
V čem tkvělo kouzlo tak výborného vstupu do sezóny, který asi nikdo v této podobě nečekal?
Těžko říci, jestli to někdo čekal. Chtěli jsme vtisknout naší hře určitý aspekt, jak z pohledu ofenzivy, tak z pohledu defenzivy. Na startu sezóny se ukázalo, že jdeme dobrým směrem, chtěli jsme tým nastartovat na nějakou cestu, po které bychom chtěli jít celou sezónu. Jak jsme si ukázali, když tím směrem půjdeme pořád a nebudeme uhýbat, tak máme obrovskou šanci dostat litvínovský hokej tam kam patří. Během sezóny se může stát, že týmu poklesne výkonnost, protože žádný tým si na celém světe neudrží výkonnost po celou sezónu.
Hodně vám ofenzivu táhl Karel Kubát, který ale odešel do KHL. Jak hodně se to pak projevilo právě na té produktivitě?
S Karlem vypadaly přesilové hry trochu jinak, ale věděli jsme, že tato situace asi nastane. Byli jsme ve fázi, kdy Karel odešel a hledali jsme nějaké nové vhodné složení přesilovky. Hledáme dál, protože teď se nám v posledních utkáních v přesilových hrách až tolik nedaří. Na Spartě jsme sice dali dvě branky z přesilovky, ale stále to nebylo ono. Tým má potenciál, takže věřím, že se vrátíme k tomu, že nám budou přesilové hry fungovat.
Po odchodu Karla Kubáta a zranění Daniela Sorvika vám chyběli v týmu zkušenější obránci. Jak bylo pro vás těžké poskládat obranu do zápasů?
Trochu těžší to bylo, protože do základního kádru se probojovali i kluci, kteří ještě nemají s extraligou tolik zkušeností. Oni se s tím ale poprali výborně z pohledu nasazení a pracovitosti. Trochu tam chyběla zkušenost, ale potom jaký jsme si tu nastavil směr, kterým se vydáváme, tak hráči potřebují čas. Potřebují se vyhrát a od nás dostali dost času na ledě. Musíme být trpěliví a pracovat s nimi. Každý má tu křivku výkonnosti jinou, u někoho to jde rychleji a někdo zase potřebuje více času a důvěry. Podařilo se nám vhodně doplnit obranu o Kubu Suchánka, který nám hodně pomohl. Máme představu, že méně zkušení hráči by nám měli nastupovat vedle těch zkušenějších, aby získávali zkušenosti a pomáhali tím jeden druhému.
Co se stalo v té čtyřzápasové krizi, kde jste nebyli schopni dát prakticky gól a co je za střeleckým trápením, se kterým se stále potýkáte?
Ono to během sezóny tak bývá, že ta potence vstřelených branek občas poklesne. Šance jsme si vytvářeli, ale nebyli jsme je schopný proměnit. Vážím si ale přístupu kluků, když jsme hru trochu změnili. Nedaří se nám střílet branky, tak jsme se zaměřili o to více na obranu, abysme vzadu nepropadali. Povedlo se nám utkání na Spartě a doma s Vítkovicemi, bohužel s Mladou Boleslaví jsme nepředvedli dobrý výkon a prohráli jsme. V bráně máme ale výborného brankáře, který nám dodává jistotu. Řekli jsme si, že když to budeme zvládat v obraně, tak máme natolik kvalitní hráče, že se ze střelecké krize probereme a v útoku zase začneme dávat góly.
Jakým faktorem je pro vás Jaroslav Janus v bráně?
Je to základní stavební kámen celého týmu. Od jeho výkonů se naše hra odráží, když si dobře plníme defenzivní úkony, tak jsme právě jeho výkonem posouváni v těžkých utkáních k vítězství. Díky němu se nám povedlo vyhrát na Spartě i doma s Vítkovicemi a nepotřebovali jsme k tomu moc gólů.
Už několik sezón táhnou Litvínov Viktor Hübl s Františkem Lukešem. Letos tomu není jinak, jak je pro vás důležité mít tyto tahouny v týmu?
Jsou to hráči hokejové extratřídy. Jako trenéři jsme zvolili tu cestu, že jsme k nim dali mladého Myšáka, aby se od nich učil. On svým pohybem a výborným bruslením k nim výborně zapadl. Pro nás je obrovské plus, že oba jsou schopní táhnout tým a ještě předávat zkušenosti méně zkušeným hráčům. Je hodně důležité, aby se mladší hráči měli od koho učit, jak by se měl hokej hrát. Tu roli oni velmi dobře vzali a jsou rozdílovým článkem týmu i v tom smyslu, že se od nich mají ostatní mladší hráči co naučit.
Talentovaný Jan Myšák byl dlouho mediálně sledován, ale ukázalo se, že se v extralize rozhodně neztratí. Je to pro vás pozitivní fakt?
Když přišel do A-týmu, tak jsme hodně přemýšleli o jeho nasazení, protože chceme s našimi talentovanými odchovanci pracovat. S Milanem Razýmem, Jirkou Šlégrem a Pepou Beránkem jsme si sedli a řekli jsme si, že by takto mladý a hodně talentovaný hráč měl být zapracován do A-týmu. Důležité také bylo mu dát tu správnou roli v týmu. Sledovali jsme ho už během tréninků a přípravných utkání. Ukázal tam obrovský pokrok a svou pílí, prací a výborným bruslením se dostal na cestu, na které dnes je. V podstatě, i když se posunul z lajny od Franty Lukeše s Vantou k Michalu Trávníčkovi s Frantou Gerhátem, tak je jeho hra pořád stejná. Výborně bruslí, výborně napadá a je na něj i hodně faulů. Má tomu týmu velkou měrou co dát.
Ty odlétáš se sedmnáctou na reprezentační akci do Kanady. Jak vypadala dohoda už před sezónou vzhledem k tvému zapojení u reprezentačního týmu?
Celou situaci kolem mého působení u nároďáku jsme ještě před sezónou probírali. Mluvil jsem s generálním ředitelem Jirkou Šlégrem, sportovním ředitelem Pepou Beránkem i s Milanem Razýmem a došli jsme k závěru, že je to dobře, aby zase litvínovský trenér působil u národního týmu. Ještě v týmu, kde jsou dva až tři hráči právě od nás z Litvínova. Na tuto variantu jsme byli připravení, že v době Wold Hockey Challenge u týmu nebudu. Na tuto přechodnou dobu mě zastoupí Jirka Šlégr. Bude chodit i na tréninky do doby, než se vrátím já z Kanady.
Odlétá s vaším výběrem do Kanady i Jan Myšák, který tak vynechá tři utkání před reprezentační pauzou. Jak mu může sedmnáctka dále pomoci k rozvoji?
Je to talentovaný hráč a uvažovalo se o něm, že by posílil dvacítku na turnaji v Čechách. Po dalším uvážení se došlo k závěru, že poletí hrát se svojí kategorií do Kanady. Budou tam nejlepší hráči světa této věkové kategorie. Probírali jsme to i v klubu, protože je to náš klenot, který tu teď nebude na tři utkání, ale jak jsme představili vizi a chceme hráče vychovávat, tak je jeho uvolnění logický krok. Po bedlivém uvážení ho tu teď tři zápasy oželíme, protože Honza má v národním týmu výsadní roli a bude tam hrát všechny rozhodující okamžiky a situace. Pokud se klub rozhodne jít cestou, že chce hráče vychovat, tak je to pro něj jedině dobře reprezentovat ve své kategorii svou zemi. Dostane tam hodně prostoru a zkusí si i hru na menším kluzišti. Pevně věříme v to, že tam bude mít zase svou důležitou roli. Je to hráč, který dokáže rozhodovat utkání a myslíme si, že když půjde tímhle směrem, tak je to ta nejlepší možná cesta pro takto mladého a talentovaného hráče.
Hráči A-týmu navštěvují tréninky mládeže. Jak hodně to pomůže mladým hráčům, když se aktivně zapojují do trénovaní hráči, kteří jsou vlastně jejich vzory?
Jsem přesvědčený o tom, že je tato cesta správná. U mladých hráčů, když na trénink přijdou borci, kteří tady hrají extraligu, jsou to pro ně vzory, vidí je tu jen z tribun a najednou hráč přijde na jejich trénink, dá si s nimi cvičení nebo přihrávku, tak je ta motivace u nich obrovská. Je to pomoc i trenérům, protože hráči jsou schopní řadu věcí dětem ukázat a hlavně trénink trochu odlehčit. Tento směr je pro mládežnický hokej nenahraditelný.
Může být tento směr pozitivní i pro klub v tom smyslu, že to může pomoci zejména starším hráčům najít cestu, co by mohli dělat po konci kariéry a dále se tak podílet na rozvoji svého klubu třeba v roli trenérů?
Určitě hodně kluků, kteří končí stejně jako tehdy já, tak přemýšlí co dál. Kdo je spjatý s hokejem a má to rád, tak by určitě rád pokračoval cestou trénování. Ono je to samozřejmě něco úplně jiného být hráčem a být trenérem. Jsou to různé pohledy na hru a tím, že si hráči zkusí projít tréninkem i formou trenérů, tak určitě zjistí, že úhel pohledu je trochu jiný. Do budoucna by jim to mohlo hodně pomoci, protože je těžký sundat brusle jako hráč a stát se trenérem. Je to spousta vysvětlování a hodně ukázek, ale já to vidím jako výborný směr pomoci i do budoucna hráčům, kteří pro klub něco odvedli a měli by chuť pokračovat dál a předávat zkušenosti dalším generacím. Vidím i v kabině, že to pro ně není jen nějaká povinnost, ale že je to i baví a mají do toho chuť.
Trenéři mládeže mohou navštěvovat a učit se na vašich tréninkách a naopak vy zase můžete navštěvovat jejich. Jak vnímáš tuto spolupráci?
Za mojí dosavadní trenérskou kariéru se mi nic takového nepoštěstilo. Já bych to vítal, protože pro trenéry mládeže, jak vypadá trénink, příprava na něj nebo jakékoliv jiné prvky kolem A-týmu by mělo trenéry posouvat a nastavit jim nějaký úhel pohledu na trénování. Můžou z toho něco použít. Jako klub chceme nastavit, abysme měli společný systém hry. Je to přesně ten prostor pro trenéry mládeže, kdy můžou za námi přijít a mohou s námi komunikovat. Můžeme se pobavit pokud budou mít zájem o různých variantách jakým systémem hrajeme. Smysl cvičení, které na tréninku děláme a jakým směrem se posouvají porady před tréninky i zápasy. Je to výborná cesta k tomu, aby se v klubu nastavil jednotný systém hry. Jako klub bychom se dostali na stejnou vlnu a mohli bychom se zase dostat na úroveň, kde jsme byli před x lety. Všichni bychom chtěli, aby šel z Litvínova strach jako dříve a říkalo se, že se tu hokej dělá dobře.
