Jak hodnotíte dosavadní vystoupení týmu v Extralize?

Střídáme lepší chvilky se slabšími, na začátku sezony jsme prohrávali. Z části to bylo způsobené i častými přestávkami, které jsme museli absolvovat. Měli jsme fázi, kdy se tým zvedal, ale poté zase padnul. Největší problém vidím v udržení stabilní výkonnosti a potvrzování dobrých zápasů. Hrajeme nahoru dolu, ale myslím si, že podobný stav zažívá víc mužstev, což ukazuje na to, že je Extraliga velmi vyrovnaná.

Litvínov vozil body především z venkovních zápasů, během domácích utkáních se ale kupily prohry. Měla na to vliv i absence fanoušků?

Těžko říct, domácí zápasy jsou lepší v tom, že hráči nemusí cestovat a mohou si před utkáním odpočinout. Samozřejmě fanoušci, kteří ženou hráče dopředu na zápasech nejsou, takže se výhoda domácího prostředí víceméně smazala. Je to určitě škoda, protože my bychom byli rádi, kdyby tady fanoušci byli a hnali nás dopředu.

Chemici se prezentují velmi dobrou defenzivou, je to dáno vaší taktikou?

V prvních čtyř zápasech jsme inkasovali sedmnáct branek, soupeře jsme často pouštěli do přečíslení. Není to vázáno taktikou, ale nutíme hráče do pozic, na které nebyli zvyklí. Chceme hrát aktivně směrem vpřed, nejsme mužstvo, které by celý zápas bruslilo ve středním pásmu a čekalo na brejky. Někdy byly k vidění momenty, kdy jsme propadali v obraně, chtěli jsme útočit za každou cenou, ale nacházeli jsme se ve špatných pozicích. Nejsem zastánce defenzivního stylu, ale udržování dobrých pozic. Nyní se více zaměřujeme na ofenzivu, máme však málo času, protože se hraje každý druhý den. Hráči ještě nemají některé věci zautomatizované.

Na jednu branku se v hokeji vyhrát nedá, Litvínovu se to však podařilo několikrát…

Na druhou stranu Litvínov byl pověstný tím, že střílel hodně gólů, ale zároveň jich dost inkasoval. My chceme, aby se defenzivní hráči zapojovali do útočných akcí. Ti ofenzivní by se zase měli snažit v obranných úkolech. Velmi dobré výkony předvedl i Denis Godla. Máme na kontě čtyři nuly, což je vizitka dobrého brankáře a celkového týmového výkonu. Na začátku sezony jsme měli velmi slabé přesilové hry. Utíkala nám spousta bodů, protože jsme jednoduše neproměňovali přesilovky. Zároveň máme problém se k přesilové hře dopracovat. Jsme málo aktivní a agresivní. Musíme se víc rozpohybovat, abychom si pro ty fauly došli.

Čtvrtá lajna předváděla aktivní hokej, dokonce byli často faulováni…

Na začátku sezony to byli právě oni, kdo zajišťoval rozhodující momenty pro tým. Aktuálně je zraněný Martin Havelka, který se prezentoval fyzickou hrou. Utkání také pokračují rychle za sebou a některým hráčům jako by docházel dech. Momentálně jsou trochu v útlumu a my potřebujeme, aby se vrátili ke svému stylu.

Denis Golda předvádí úctyhodné výkony, jak moc je tento faktor důležitý?

Je to základ, každé mužstvo se buduje odspoda, ať už jde o brankáře či obranu. Několikrát byl naším nejlepším hráčem a ty čtyři nuly, které vychytal, hovoří za všechno.

V úvodu sezony zaznívala kritika na Františka Lukeše a Viktora Hübla. Trvá starším hráčům déle, než se dostanou do formy?

Jsou to bojovníci, kteří jsou na sebe zvyklí. Začátek měli trochu těžší, nutili jsme je, aby zčásti hráli směrem do obrany. To mohlo stát za tím, proč jejich čísla nebyla taková jako minulý rok. Myslím si, že v poslední době se chytili především na přesilových hrách. Začali dávat góly, které jsme od nich potřebovali. Zlepšilo se i jejich sebevědomí, v posledních zápasech to byli hráči, kteří nás táhli.

Co výkony první formace?

Hodnotím ji jako celé mužstvo, měli zápasy, kdy se jim dařilo, ale vybrali si i slabší chvilky. Chtěli bychom každou formaci stabilizovat.

Ze sestavy vypadl pro zranění František Gerhát, jak velká ztráta to je?

Franta byl jeden z hráčů, který podával konzistentní výkony. Bylo na něj spolehnutí, vyhrával vhazování a byl výborný na oslabení. Velmi dobře čte hru a my jsme mu zadávali především defenzivnější úkoly. Zranění jsou součástí hry, na druhou stranu dostal šanci jiný hráč. V sestavě nám však chybí.

Díky tomu dostal šanci Jakub Petružálek, jak se vám zdál jeho výkon?

Na Jakuba Petružálka nemůžu říct křivého slova. Každý den poctivě trénoval a připravoval se na svou šanci. Měl to těžké. Objevil se ve třetí formaci a neodehrál špatné zápasy. Nebylo to pro něj nic lehkého, ale zvládl to slušně.

Litvínov si zapůjčil například Jiřího Fronka nebo Daniela Koláře z Jihlavy. Jak moc je důležitá konkurence v týmu?

Konkurence vyřeší spoustu problémů. Je to asi to nejlepší, co může v týmu být, protože pokud máte konkurenci, tak hráči makají mnohem víc. Na druhou stranu máme velkou marodku, tudíž příchody měly zacelit díry v sestavě.

Bude Litvínov ještě na některých postech posilovat?

Chtěli bychom, ale máme kádr, kterému samozřejmě věříme. Zároveň kdyby se na trhu objevilo nějaké zajímavé jméno, se kterým bychom mohli počítat i do další sezony, tak bychom měli zájem. Určitě nechceme angažovat cizince, kteří by chtěli dohrát sezonu v Evropě, a pak zamířit do Ameriky.

S týmem trénuje i několik juniorů…

Jsou dobří, konečně se nám podařilo je zapojit do týmu. Počítáme s nimi i do budoucna, některé jsme umístili do Litoměřic, což je důležité, protože pravidelně trénují. Jednou to mohou být hráči, kteří budou do budoucna tahat celý tým. Chance liga je pro mladé hráče velmi důležitá, je to taková mezistanice. Všichni nejsou jako například Jan Myšák či Stanislav Svozil, každý nemůže naskočit rovnou do Extraligy.

Některým hráčům končí smlouvy, už víte, na koho do budoucna uplatníte opci a s kým například nepočítáte?

Stále máme čas, ještě zbývá nějakých dvacet zápasů. U některých hráčů ale víme, že opci uplatníme.

Jak realizační tým vnímá velkou četnost utkání, je to náročné?

Je to naše práce a je to náročné. Zvládnou se s tím vypořádat hráči, tak se s tím musíme také popasovat, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout.

Jak tráví volný čas trenéra Litvínova, pokud tedy nějaký vůbec má?

Volného času moc nemám, při sezoně je to koloběh stadion-video-domov-zápas a pořád dokola. Je náročnější, že zápasy jdou rychle za sebou a volných dní je velmi málo, jestli vůbec nějaké jsou. Odpočívat můžeme po sezoně.

Jak je to náročné po rodinné stránce?

Jediná věc, která mi v Litvínově chybí, je moje rodina. Při aktuální epidemiologické situace není jednoduché cestovat. Na druhou stranu trávím hodně času na stadionu, takže by si mě příliš neužili. Nechtěl jsem rodinu tahat do Čech, protože manželka má na Slovensku práci a dcera tam chodí do školy. Odloučení je daleko lehčí než v minulosti, protože s oběma se vidím každý den přes telefon. Na člověka to časem dolehne, když je sám v bytě, ale při současné situaci to musíme zvládnout.

A co koníčky?

Momentálně nemám žádné, protože mám celý den program. I knihy nebo webové stránky, které si volném čase čtu, se točí kolem hokeje. Rád se chodím projít do přírody, abych si vyvětral hlavu, ale na koníčky není moc čas.

Dovedete si představit život bez hokeje?

Hrál jsem hokej celý život, někdy nastanou období, kdy si od toho všeho musí dát člověk pauzu. Já jsem si ji dal v minulé sezoně. Během té doby jsem chodil po seminářích a školeních a snažil jsem se doplnit si vzdělání. Na čas bych si to dokázal představit, ale na delší dobu asi ne. Hokej je můj život. Ani přechod z hráče na trenéra nebyl jednoduchý.