Jste ze sportovní rodiny?
„Ani ne. Jen sestra kdysi závodně plavala, teď už sportuje jen rekreačně. Je o dva roky starší. Rodiče profesionálně nesportovali, občas si vyjedou na běžky a taťka si chodí jednou–dvakrát týdně zahrát hokej.“

Do Beskyd?
„Ano, nebo okolo baráku, po polích to jde taky. Bydlí na kraji Ostravy, na pomezí Svinova a Polanky. “

Popište nám prosím vaše sportovní začátky…
„Ve třech nebo čtyřech letech mě vzali děda s tátou na rybník. Ještě v „kačenkách“ jsem se tam snažil klouzat. Vyprávěli mi později, že se mi to vůbec nelíbilo, plácal jsem se tam a chtěl domů… Ve školce jsem byl dost hyperaktivní dítě a kamarád už byl v přípravce ve Vítkovicích, tak mě tam naši dali taky. Od té chvíle až do juniorů jsem hrál za Vítkovice.“

V extralize jste v dresu Vítkovic debutoval v jediném utkání sezóny 2010/11. Vzpomenete si?
„Ano, i když jinak si jednotlivě zápasy moc do paměti neukládám. Nebylo tehdy moc beků a tak mě už rok předtím vzal do áčka na pár tréninků pan Hadamczik, ale to skoro nestálo za řeč. Do zápasu mě později postavil trenér Moták, taky bylo málo obránců. Byl jsem dost nervózní a skočil tam asi jen dvakrát. Jak říkám, nic velkého to nebylo. Hráli jsme doma s Českými Budějovicemi.“

A co debut v Litvínově?
„Loni pod panem Jeřábkem, ten zápas v retrodresech. Naskočil jsem ke konci utkání jako sedmý bek.“

V minulé sezóně jste zpočátku hrál pravidelně, pak jste ze sestavy vypadl. Jak jste to snášel?
„Přišli noví trenéři, ale já ani nebyl moc zklamán, že jsem šel hrát do Mostu. Necítil jsem se ještě úplně na to, abych extraligu zvládl. V Mostě mi to dalo myslím hodně, dostal jsem se taky pořádně mezi chlapy, do mužského hokeje.
Loni v létě to pak už bylo jiné, přišla větší šance, snažil jsem se. Pan Hořava mi teď myslím docela věří. Taky jsme měli na začátku sezóny dost obránců zraněných. I tím jsem se dostal do sestavy.“

Na čem musíte pracovat?
„Toho je hodně… Dostávám různě rady, které se týkají hry do obrany, osobních soubojů, hry jeden na jednoho. Třeba v rozehrávce chybuju tím, že se dívám na hráče, kterému nahrávám a další věci.“

První extraligový gól jste vstřelil loni 2. listopadu v Brně Kometě.
„V Brně je to vždycky vyhecované a super atmosféra. Kamil Piroš otočil puk po modré a dal mi to krásně na čepel. Já jak se říká zavřel oči a poslal to brankáři kolem hlavy. Vyšlo to, měl jsem velkou radost.“

Máte ten puk?
„Ano, jel jsem si pro něj k rozhodčímu, který ho vyndal z branky.“

Kolik vás premiérová branka stála?
„Myslím „trojku“…? Ne, vlastně jsem platil „svačinku“. V tom zápase jsme získali bod.“

Letos máte na kontě už přes tři desítky utkání, stal jste se prakticky stabilním členem sestavy. Co vám nejvíc pomohlo?
„Jak pan Hořava, tak Jirka Šlégr mi dávají rady a já se je snažím vzít. Oběma hodně věřím, mají za sebou velkou kariéru. Dodržovat jejich pokyny, to bude možná klíč.“

Cítíte posun v sebevědomí, věříte si, dovolíte víc na ledě?
„Určitý posun tam asi je, ale mohl bych zapracovat na tom věřit si ještě víc než teď.“

Co čekáte od play off? Extraligové zkušenosti s ním zatím žádné nemáte…
„To ne. Já už ani nevím, kdy jsem ho naposledy hrál, někdy v dorostu nebo v juniorech. Trochu se ho bojím, bude to něco úplně jiného. Ale zároveň se zase těším, takže pocity mám takové smíšené. Bude to něco nového, mezi muži. Ale máme zkušený tým. Věřím, že mě podrží, kdyby se něco nepovedlo.“

Už jsme to trochu nakousli – co pro vás v kabině a na ledě znamená Jiří Šlégr, případně další zkušení hráči?
„Od začátku se mi Jirka věnoval, všem se snaží pomáhat. Najde si jeho silné stránky a poradí, jak je využívat, rozvíjet a uplatňovat. A taky kde jsou mezery, na čem zapracovat.“

Kdyby se nehrálo play off, sahal by Litvínov vlastně od září až do teď po medaili. Není vám líto, že se v březnu všechno smaže a začne znova od nuly?
„Je to tak v české extralize nastavené a dobré pro diváky. Vždycky je to v play off krásný hokej, na zápasy chodí hodně lidí. Trochu mi je líto, že kdybychom udrželi druhé místo, měl bych za pár dní medaili. Ale je dobře, že se play off hraje.“

Pětadvacet hráčů, pětadvacet rozdílných povah. S kým nejvíc kamarádíte?
„Já s Frantou Gerhátem, Ondrou Jurčíkem, Robinem Hanzlem i dalšími. V týmu se dá vlastně s každým, není mezi námi žádny „vyvrhel“.

Malý dotazník:
Oblíbený český (zahraniční) politik?
„Politika jde obloukem mimo mě, nikoho nemám. Leda bych si chtěl šplhnout, to by mě napadl nějaký spoluhráč v kabině…“

Oblíbený český (zahraniční) sportovec?
„Konkrétního asi nemám, ale nejvíc sleduju biatlonisty a tenisty. A všechny na zimních olympijských hrách, Banka, Pančochovou, Samkovou.“

Co bych si jako první vzal s sebou na roční prázdniny?
„Rodinu a přítelkyni Danielu. Je z Ostravy, kde studuje vysokou školu, ale jezdí za mnou.“

Co bych asi dělal, kdybych nehrál hokej?
„Snažil bych se myslím o nějaký jiný sport. Kdyby to nešlo, tak by mě bavilo pracovat s počítači, nebo možná s telefony, tablety a tak. Softwarové nebo hardwarové věci.“