Jak bys zhodnotil sezónu z pohledu brankařů z pozice jejich trenéra?

Uplynulá sezóna byla hodně specifická kvůli pandemii Covid -19 i tím, že se nepadalo. Nehodnotí se lehce, protože takové situace jsem zažil poprvé ve své kariéře a doufám, že už to nikdy ani nezažiji. Když zhodnotím uplynulý ročník svých svěřenců, tak Denis v sezóně předváděl přesně to, co jsme od něj očekávali. Byla to pro něj velmi slušná sezóna. Téměř polovinu sezóny jsme měli mimo Davida Honzíka, který byl zraněný. Poté odešel do Třince, ale bylo to jeho rozhodnutí a nechtěli jsme mu bránit. Šanci tak dostal Šimon Zajíček, který se jí chopil velmi slušně. Samozřejmě se na to ale musím dívat jako na celý tým a ne jen na brankáře. Skončili jsme v osmifinále, takže spokojení být nemůžeme.

Právě Šimon Zajíček byl velké překvapení, jak se dokázal s novou rolí skvěle popasovat..

Zajda svou kvalitu potvrzoval už v juniorech sezónu před tím, kde patřil ke klíčovým článkům mužstva. Byl tam slušný předpoklad, že by extraligu měl zvládnout a to loni potvrdil. Technicky je na tom výborně a je na něm, aby to letos potvrdil. Teď to bude hlavně o hlavě, aby očekávání unesl a věřím, že se mu to povede a stane se z něj kvalitní gólman.

Jak pro něj může být těžké zopakovat spolehlivé výkony?

Z vlastní zkušenosti vím, že něco potvrzovat je daleko náročnější. Když se člověk posouvá nahoru, tak to jde pomalu, ale ten sešup dolu, pokud tlak neuneseš nebo něco podceníš, je strašně rychlý. Od toho jsem ale tady, abych mu v této sezóně pomohl, aby vše zvládl hlavně po mentální stránce.

Denis Godla byl za Litvínov suverénně nejčastěji vyhlašovaným nejlepším hráčem zápasu. Svědčí to o jeho klíčové roli v mužstvu?

Je to nějaký ukazatel jeho výkonů. Denis umí zachytat neskutečná utkání, ale samozřejmě přijde i zápas, který mu nesedne. To se ale stává všem brankářům a Litvínov je ještě specifické mužstvo. Já na to upozorňuji každého gólmana, který k nám přijde. Není to tu snadné, ale když se s tím dokážeš poprat, tak se výsledky dostaví. Ani nechci, aby byl Denis tolikrát vyhlašován mužem zápasu, ale abychom vyhrávali (směje se).

Další devízou Denise byly highlights zákroky, kterých měl během sezóny nespočet. Čím si to vysvětluješ?

Je to samozřejmě dané tím, jakým stylem každý brankář chytá. Je těžké, aby byli gólmani stejní. Zrovna příklad je, že David Honzík je úplně jiný typ brankáře, než je Denis. Pracujeme na tom, aby se více zklidnil, ale nemůžu ho držet v brankovišti, protože nemá výšku. On musí chytat a vykrývat úhly a i z toho důvodu pak vznikají situace, kdy chytne dá se říci nemožné. Nemůže být na brankové čáře a nechávat se v uvozovkách trefovat. Když máte vysokého gólmana, tak může být více zatažený v bráně a ty zákroky pak vypadají úplně jinak. My vždy musíme najít nějaký kompromis, aby nebyl moc rozlítaný, ale aby ani moc nestál. Hlavně, aby mu to absolutně vyhovovalo. Od toho jsem tu a snažím se brankářům nastavit styl, který bude efektivní a bude jim vyhovovat. Nejsem tu od toho, abych někoho měnil podle toho, co se mi líbí, a aby všichni chytali stejným stylem. Po Zajdovi chci něco jiného, po Denisovi také a důležité je, aby jejich výkony byly co nejlepší.

Jak je to s tlakem na brankáře? Přeci jen je to část týmu, která je ale během zápasu nejvíce vidět.

Měl jsem dlouhou kariéru a vím, jak je to náročné. Ono je to už ohrané, ale gólman se vynáší do nebes, když se vyhrává a když se prohrává, tak se zase proklíná (smích). Při vítězství se ukazuje, co brankář chytí, a při porážce zase co by asi mohl chytit navíc. Prohrajeme 1:2 a hned přijde otázka: „Nemohl chytit ten gól?“ Vyhrajeme a bude to: „Ten tam toho pochytal.“ Naším úkolem je se od toho oprostit a po zápase si říci, že jsme udělali maximum proto, aby byl tým úspěšný. Samozřejmě může se stát, že člověk nemá svůj den, ale nesmíme se v tom babrat.

Jak to pak vidíš v tom kontextu, když gólman pustí laciný gól, tak se mu spílá. Útočník nedá gól do prázdné branky a nikdo to moc neřeší.

Přesně od toho se musí brankáři oprostit. To, že se stali gólmany, byla jejich volba a věděli do čeho jdou. Ale je to ten kontrast, protože útočník, jak si říkal nedá gól z jasné příležitosti a my ho poplácáme, že to nevadí. Samozřejmě, že to vadí, je to úplně stejné, jako když ten brankář dostane nějaký laciný gól. V bráně je ale od toho, aby chytal a když se mu něco nepovede, tak je důležité, aby na to nemyslel a šel dál. Hokej není střed vesmíru, je super, když se vyhrává, ale chyby se dělají a budou se dělat dál. My bychom měli jen pracovat na tom, když se nějaká chyba stane, tak aby to nezanechalo nějaké následky.

Jak moc je důležitá právě mentální práce s brankáři. Tréninky na ledě budou asi všude ve světe podobné, ne?

U nároďáku jsem viděl řadu tréninků různých národů a opravdu si troufnu tvrdit, že v tréninkách nejsme vůbec pozadu. Myslím si, že u nás je práce s brankáři velmi kvalitní. Za mě dělá z brankáře 90 % hlava, protože všichni jsou na vrcholné úrovni technicky výborní. Pak pracuješ právě s tou mentální stránkou. Jsou určité detaily, kde pracujeme na technických věcech, kde můžeme být ještě o něco lepší, ale opravdu je ta hlava alfou a omegou u každého brankáře. Důležité je, aby šel vždy do zápasu s hlavou nastavenou tak, že ví, že bude dobrej.

Jsi i trenérem brankářů u národního týmu, jak se liší práce v klubu a práce pro nároďák?

Zásadní rozdíl je v tom, že u reprezentace tam jsem s gólmany nějaké kratší období. Snažím se je především uvést do psychické pohody. Sleduji, jak vypadají v tréninkách, zápasech a podle toho doporučuji jejich nasazení do zápasů. Nepracuje se na nějakých technických změnách a věcech, které se mi třeba nelíbí. To ani těm brankářům neříkám, protože je zásadní, aby byli dobře nastaveni v hlavě. V klubu pracujeme na detailech, co je potřeba zlepšit a upravujeme třeba i trochu styl brankářů tak, aby byli co nejefektivnější. Také pracujeme na mentální stránce, ale jak už jsem říkal, pro nároďák jsem tam hlavně od toho, abych pro ně vytvořil komfortní zónu a všichni byli dobře naladěni na rychlý sled utkání.

Je práce u reprezentace pod větším tlakem?

Vůbec to tak neberu. Už jsem dost ostřílený na to, abych si nějaký tlak připouštěl. Vždy chceš odvést tu nejlepší práci a je jedno, jestli je to v reprezentaci nebo v klubu. Pro mě je práce pořád stejná a vždy chci být spokojený, že jsem tomu dal vše.

Přeci jen v klubu je zápasů hodně, kdežto na mistrovství světa je jich málo a v play off už pak stačí jedna chyba a může být konec. Jak je tohle psychicky náročné?

Před mistrovstvím světa se na to s brankáři připravujeme, že ten zápas přijde a bude to o tom jednom utkání. Vím to já a ví to i oni, takže na tom pracujeme celou dobu té přípravy. Většinou už mám v hlavě vizi, kdo by měl důležitý zápas chytat. Je to samozřejmě úplně jiné, než když máš v klubu dlouhodobou fázi sezóny a snažíš se najít ideální vytížení všech podle jejich formy. Navíc v klubu znám gólmany z celé extraligy, mám jen nasledované. U nároďáku hledám videa a snažím se vždy připravit na každý zápas, abych měl všechny detaily. Našich i detaily soupeřů, protože pak předávám informace útočníkům a trenérům, jaký by byl asi recept na překonání gólmana soupeře.

Takže studuješ, jaké zakončení na soupeřovi gólmany platí a také jak střelci soupeře rádi zakončují, aby tví svěřenci byli na vše připraveni?

Přesně tak, ale na mistrovství světa je to o dost náročnější. Zápasy jsou hodně nahuštěné a když řeknu konkrétní příklad: Hrajeme s Finy, tak sleduji oba jejich brankáře. Jaké dostávají góly, jakým stylem chytají, co dělají při nájezdech. Pak sleduji střelce soupeře, kam zakončují, jak jezdí nájezdy. U nájezdů pak radím, například: „Pozor, tento Fin střílí rád mezi betony“. Je to pak takový návod na co si dát pozor, ale samozřejmě je za to pak zodpovědný ten daný aktér. Když vidím, gólmana, který je třeba málo pohyblivý, tak zase doporučím, ať jdou radši do kličky, protože střely chytá. Zabere mi to pět až šest hodin přípravy před každým zápasem. Není to sranda a měl jsem toho po sezóně až až.

Jak moc cenné tyto informace jsou pro hráče, že jim vlastně připravíte takový návod?

Samozřejmě jsou důležité, protože pak v těch situacích by měli podvědomě tušit, co by mohlo přijít. Největší problém pak je, když si gólman nevzpomene na to, co jsme si říkali. Začne nad situacemi přemýšlet a to je vždycky problém (smích). V tom případě jim říkám, nepřemýšlejte a chytejte. Snažím se jim ale pořád vše ukazovat a opakovat dokola, aby se to zautomatizovalo. Nejde o to, jak někdo zakončuje, ale hlavně o to, jaké máme scénáře a jak situace řešit. Mám samozřejmě od nich i zpětnou vazbu a vidím to i u kluků pak na ledě. Udělá něco špatně a už se na mě dívá na střídačku, že mu je jasné, že to nebylo ideální.

V dnešní době musí být brankáři velmi dobře fyzicky připraveni. Souhlasíš?

Všichni by měli být komplexně vybavení. Zátěž by měla být ale trochu jiná než u hráčů. Co se týče fyzičky, tak je to samozřejmě velmi náročné (směje se). V Litvínově máme parádní projekt „Zachytej si s Vervou“, kde si všichni ty, co tvrdí, že tam gólman jen stojí, mohou vyzkoušet, jaké to v bráně je. Pak zjistí, že po deseti minutách už nemohou (směje se). Je to úplně jiná zátěž, než mají hráči. Když si hráč vezme brankářskou výstroj a zase brankář hráčskou, tak budou unavení oba, protože to je úplně jiný pohyb a to neberu v potaz hlavu. Hokej se posouvá dál a dost se sbližuje i letní příprava brankářů a hráčů dohromady. Dříve se to hodně separovalo, ale mě se líbí, jak je to teď. Už za Ondry Ježka nebo i teď za Petra Švehly gólmani absolvují přípravu s hráči. Je pak vidět, že mají podobnou kondici.

Kondice pak samozřejmě rozhoduje, když má velkou porci utkání, že?

Letní příprava tě má nějakým způsobem dobře připravit. Pro mě je nejdůležitější, že je to prevence proti zraněním, když jsi připravený, tak nejsi tolik unavený a eliminuješ vznik zranění. To je samozřejmě dané kondicí a když není gólman za sezónu zraněný a dobře chytá, tak je to ideální.

Do nové sezóny jdete s dvojicí Denis Godla a Šimon Zajíček. Jak vidíš jejich spolupráci?

Oba jsou mladí gólmani. Jsem s nimi spokojený a oba jsem si vybral. V letní přípravě a v přístupu k hokeji jsou oba perfektní. Jak budeme spokojení v sezóně, to teprve uvidíme v zápasech. Měli by potvrdit výkony z loňské sezóny a od toho se můžeme odrazit.

Jak je to s rivalitou mezi brankáři v týmu?

Brankář může v zápase vždycky chytat jenom jeden. Samozřejmě každý chce chytat, neznám brankáře, který by chytat nechtěl. Vždycky tam musí být rivalita a nikdo nechce sedět celou sezónu na střídačce. Je to hlavně o týmu, aby spolu vycházeli a navzájem si přáli. Mým úkolem je, aby to fungovalo a nestalo se, že druhý gólman prakticky fandí soupeři, to by byla tragédie. Když se staneš brankářem, tak ses rozhodl dobrovolně, že tohle budeš podstupovat a nic jiného to není. Klidně se každý mohl v dětství rozhodnout a hrát v poli.