Sám jste hokej aktivně a dobře hrál, jste dvojnásobným mistrem republiky v litvínovském dorostu. Proč jste se pak rozhodl pro trénování a proč pro trénování žen?
„Po dorostu jsem skončil s aktivní kariérou, se svojí menší výškou bych to měl mezi muži těžké a někde ve druhé lize jsem hrát nechtěl. Sestra navíc tehdy začala v Litvínově hrát za nově se tvořící tým žen. Přišel jsem na jejich trénink jako výpomoc, něco poradit a tak. A pak už to šlo samo. Tehdejší manažer žen Petr Marvan – vzpomínám si, jak si z něj dělal Ivan Hlinka legraci, že jsou jediní dva manažeři v Litvínově – nás se Štěpánem Rumlem poslal udělat si nejnižší trenérskou licenci a družstvo jsme pak léta trénovali. Teď je vede Zdeněk Němec.“

Vaše sestra Hana Fidrmucová byla oporou litvínovského týmu, který pod vaším vedením opakovaně získával mistrovské tituly. Zahraje si hokej někdy?
„Ne, skončila, ale ještě několik let se potom úspěšně věnovala in-line hokeji.“

České juniorky pod vaším vedením dosáhly na bronzové medaile. Je třetí místo největším úspěchem Česka v této kategorii v historii?
„Je to pro nás velký úspěch, bronz získala osmnáctka jen jednou před sedmi lety. Kanada a Amerika jsou pořád o kus napřed, i když teď už ne o tolik. Takže jsme vlastně vyhráli jakési mistrovství Evropy a nechali za sebou Rusky, Švédky, Finky.“

Jaký byl průběh šampionátu z českého pohledu? Ohlédněte se prosím za vašimi zápasy.
„V prvním utkání jsme porazili Finsko. Byť až na nájezdy, ale bylo to hodně důležité utkání, protože šlo o vstup do turnaje. Pak jsme zdolaly Japonky 3:1. Věřili jsme si na ně. Chtěli jsme postoupit z druhého místa, což se tím pádem podařilo. V posledním utkání ve skupině jsme prohráli s Kanadou 0:5. Přesto za námi pak jejich trenér přišel a byl docela překvapený z našeho výkonu, hlavně v obraně. Dlouho to bylo jen 0:2.
Pak přišlo play off. Ve čtvrtfinále jsme vyřadili Švédky a v semifinále odehráli dobrý zápas s USA. Museli jsme hodně a kvalitně bránit. Dařilo se nám to a ještě po dvou třetinách byl stav 1:1. Pak jsme si dali v oslabení vlastní gól po smolném odrazu od brusle a nakonec prohráli 1:3.
Před šampionátem jsem tušil, že se o bronz utkáme s Ruskami. Využili jsme zkušeností ze čtyř přípravných utkání s nimi v létě. Stav před MS byl 3:1 pro Rusko. Využili jsme nasbírané poznatky z přípravy a na MS je zúročili. Vyhráli jsme 1:0. Velkou měrou se o to zasloužily hráčky ročníku 1996 s brankářkou Peslarovou, která byla vyhlášená nejlepší gólmankou šampionátu.“

Maďarsko není zrovna hokejová země. Na jaké úrovni zvládlo organizaci akce, která je pod hlavičkou IIHF?
„Všechno bylo vynikající, od ubytování, přes hokejové zázemí a podobně. Na zápasy domácích chodilo tři až čtyři tisíce lidí. I potom, co hrálo Maďarsko o záchranu a sestoupilo.
Na nás to bylo slabší, ale měli jsme tam svůj fanklub z rodičů a přátel, ten nám hodně pomáhal.“

Neškodí zopakovat jména litvínovských hráček, případně další klubových odchovankyň, které se na výsledku podílely. Pět kmenových hráček HC Litvínov: brankářka Zechovská, obránkyně Bartošová a Holá, útočnice Forejtová a Pátková...
„…a ještě minulou sezónu v Litvínově hrály Lédlová, Mašková, Brotánková a Pelikánová, které pak odešly do Slavie.“

Pro srovnání – na jaké úrovni jsou ženská družstva? S kým by odehrály vyrovnané zápasy?
„Osmnáctka na úrovni ligy mladších dorostenců, první národní tým pak na extraligové úrovni stejné kategorie.“

Ženskému hokeji se věnujete již dvě desítky let. Jak se od té doby tento sport změnil?
„Vyvíjí se a úroveň určitě stoupá. V poslední době hodně pomáhá, že holky hrají soutěže s klukama, většinou ligu mladšího dorostu nebo ještě na výjimku za 8. třídu. Celá naše "osmnáctka" takhle působí. Často dokonce tyto hokejistky hrají v oddílech prim a trenéři nám je nechtějí uvolňovat na reprezentační akce…“

Připomeňte, jaké jsou rozdíly v pravidlech oproti mužskému lednímu hokeji.
„Stále není povolen klasický bodyček, vylučuje se za něj na dvě minuty. Už to ale není moc při hře vidět, holky jsou na to zvyklé. Nejsme tím pádem stoprocentně kontaktní sport. Jinak je všechno stejné.“

Setkáváte se ještě v souvislosti s vaším sportem s nějakými předsudky?
„Ve světě už se to bere úplně normálně. U nás se ještě občas nějaké řeči objeví, ale v poslední době se spíš setkáváme s něčím jiným. Když někde s juniorskou reprezentací trénujeme a tamní trenéři mužů nebo juniorů se na trénink přijdou podívat, diví se úrovni a jsou často až nadšení, překvapí je to.“

Jaká je podpora svazu ženskému hokeji?
„Pro výběr, který trénuji, je prozatím myslím dostatečná. Měli jsme kvalitně zajištěn celoroční program. Každý měsíc krátké soustředění, dostatek kempů i přípravných utkání. Všechno bylo směřované k mistrovství světa.“

Do jaké míry podle vás pomohlo ženskému hokeji zařazení mezi olympijské sporty v roce 1998?
„Zájem o ženský hokej poté vzrostl, podstatně více dívek se hlásilo do základen. Také IIHF se snaží různě pomáhat, organizuje mezinárodní kempy pro hráčky, trenéry i celé realizační týmy z mnoha zemí a jejich účastníci pak program a metodiku mezinárodní federace šíří do jednotlivých zemí. Jako když se před lety rozšířilo mistrovství světa mužů o do té doby málo známé země. Pomáhá to popularitě našeho sportu.“

Jak se pracuje se ženským kolektivem? V klubu v poslední době vedete žáky a máte tedy možnost určitého srovnání.
„Práce na ledě při trénování i třeba při letní přípravě je pro mě stejná. Mentalita hráče a hráčky je ale rozdílná. Holky jsou citlivější, vnímavější, na to jsem zvyklý a přizpůsobil jsem se. Od začátku mého trénování se vlastně pohybuju v ženském hokeji, takže mi to nedělá problémy. Jen je pro mě někdy těžké všechno skloubit časově – svojí práci, trénování v klubu, kde vedu druhou třídu, a v nároďáku."

Řešíte někdy porušení životosprávy nebo konflikty v kabině?
„Ani ne. S porušením disciplíny jsem se ještě nesetkal. V tomto jsou asi holky zodpovědnější, hlavně v reprezentačním výběru.“

Česká liga žen se v posledních letech nazývala Top divize a utkávaly se v ní jen nejlepší čtyři týmy, Slavia, Karviná, Kladno a Litvínov. Mělo by dojít ke změně?
„Co vím, měly by se pro působení v lize mladšího dorostu kluků sloučit Kladno a Litvínov. Budou hrát nadále ženskou soutěž a zároveň společně – jako Karviná na Moravě – dorosteneckou ligu.“

A co vaše nejbližší akce a budoucnost?
„Zůstávám i v další sezóně trenérem osmnáctky, první sraz máme v srpnu. Odchází nám silný ročník 1996, takže budeme tým muset hodně obměnit. V Litvínově dál povedu druhou třídu, základnu. Baví mě to, jsou tam rychle vidět pokroky. Navíc ti kluci mají z hokeje opravdu radost a všechno dělají s nadšením. A když je po roce odevzdáváme dál, je na nich vidět velké zlepšení.“