Forvarda se zkušenostmi z NHL, evropských soutěží i reprezentace jsme si v čase adventním pozvali k rozhovoru.

Na úvod něco pro něžnější pohlaví. Máte nejdelší vlasy v mužstvu, proč?
„Je to spíš ze setrvačnosti, takový stereotyp. Začal jsem s krátkými, pak jsem je skoro každý rok prodlužoval. Jeden čas nás tady takových bylo v mužstvu víc, Vojta Kubinčák, Petr Krátký.“

Před rokem 1989 byste se možná musel ostříhat…
„Já to musel udělat i v NHL, v Atlantě! Kouč Bob Hartley mi řekl, že NHL nehrajou holky. Poslechl jsem a on mě pak stejně poslal na farmu.“

Považujete se za odchovance Mostu nebo Litvínova?
„Jsem odchovanec Mostu, ale teď už se považuju za Litvínováka. Přišel jsem do klubu do mladšího dorostu. Na Most ale nezapomínám.“

Který trenér vám v kariéře dal nejvíc, na koho si nejčastěji vzpomenete?
„Každý mi dal něco. Kdybych měl jmenovat, tak asi pana Vopata a pak dvojici Beránek – Kýhos. Dali mi první šanci v áčku, pomohli mi hodně v tom obtížném přechodu do chlapů.“

V NHL jste v jednom zápase v úvodu kariéry zaznamenal hattrick a přihrávku. Nakonec jste zápasů nasbíral jen několik desítek, proč?
„První rok jsem měl dobrý, na farmě jsem udělal padesát bodů. Začínal jsem dokonce v první lajně s Kovalčukem a Heatleyem, prvních pět zápasů. Ale prohrávali jsme a já byl pak první na řadě. Na farmě jsme ale měli silný tým a vyhráli Calder Cup. No, trochu ukřivděný jsem se cítil. Pak už to nebylo ono.“

V reprezentaci jste hrál i pod Ivanem Hlinkou. Jaký to byl kouč?
„Klidný, nic moc nehrotil. Já měl navíc štěstí, že jsme pod ním vyhrávali a tak jsem ho vlastně z žádné temnější stránky nezažil, byl vesměs v pohodě. Víc jsem ho zažil v klubu jako manažera, podepisoval jsem s ním první kontrakt. Tři roky předtím mě nepustil za moře, měl jsem už podepsaný kontrakt s Buffalem. Musel jsem si počkat.“

Máte za sebou bohatou kariéru v celé řadě předních evropských klubů v Rusku, Švýcarsku, Německu, Švédsku, Finsku… Kde se vám nejvíc dařilo hokejově?
„Herně dobré to bylo ve Švýcarsku, Švédsku, vlastně i v Německu. Z Finska jsem pak odešel. Ale všude mi to něco dalo, poznal jsem spoustu lidí, odlišná prostředí a tak. Cestoval jsem, naučil se jazyk.“

Jakými řečmi vládnete?
„Anglicky a rusky. Německy ne, bylo tam plno Kanaďanů, a když člověk nemusel mluvit německy, nedonutil se.“

A kde to bylo nejlepší po životní stránce?
„Švédsko, Německo, Švýcarsko. Hlavně Švédi jsou docela pohodoví a klidní lidé. Dodnes máme v některých zemích přátele.“

Vadilo vám tak poměrně časté střídání životního prostředí?
„Jen začátek byl vždycky obtížnější, ale za chvíli se dalo zvyknout. Špatnou partu jsem vlastně nikde nepoznal, to hodně pomáhalo. Výhoda byl krajan v týmu, ve Švédsku Honza Hrdina, v Německu jsem byl se Slovákem Černíkem.“

Odhadnete, kolik jste za hokejem nalétal a najezdil kilometrů?
„Nevím, ale musí to být strašně moc... Už cestuju docela nerad, těch letišť a autobusů jsem užil dost. Jsem teď docela rád doma.“

Kde to nyní pro vás je – doma?
„Bydlíme s přítelkyní – budoucí manželkou – v domku v Mostě.“

Při takové cestovní porci člověka potkají rozličné situace… Bylo někdy opravdu nebezpečno?
„Musím to zaklepat, nic takového jsem dosud nezažil a doufám, že ani nezažiju. Nejsem ten typ, co létání snáší úplně klidně. Když to zatřese, hned se chytám madla. Ale vážné to naštěstí nikdy nebylo.“

Proč hrajete s číslem 37?
„Měl jsem ho v Rusku. Ve Švédku jsem nosil „26“, dařilo se mi, ale tu tady měl Viktor Hübl. Tak jsem si vzal zase tu „37“.

Na jaké umístění by podle vás mohla Verva dosáhnout v letošní sezóně?
„Už jsem zažil ve Švédsku, že jsme ligu s „HV“ vyhráli, myslím dlouhodobou část, a pak vypadli hned v prvním kole. Vím, jak je těžké splnit očekávání a my teď můžeme být ve stejné situaci. Máme na to skončit do šestky, nejlepší by bylo do čtyřky. Play off je pak jiná liga, začíná se od nuly a je potřeba to dobře nastartovat.“

Nejbližším soupeřem je brněnská Kometa. Jaký očekáváte zápas?
„Hodně těžký. Zvedli se, hrají už s nějakým sebevědomím. Snad se s tím popereme.“

Vadí vám hrát na vánoce, před silvestrem, na Nový rok?
„Už ani ne. Myslím, že za ty roky si na to už každý musel zvyknout a musí s tím počítat. Já byl po návratu z Ruska na vánoce doma poprvé snad po dvanácti letech.“

Malý dotazník:
Oblíbený český (zahraniční) politik?
„Nemám. No, možná kdybych si chtěl šplhnout, tak „Gumu“… (úsměv)“

Oblíbený český (zahraniční) sportovec?
„Těžko vybírat… Ale jo, dám: Federer.“

Co bych si jako první vzal s sebou na roční prázdniny?
„Notebook.“

Co bych asi dělal, kdybych nehrál hokej?
„Rentiér hoteliér...“