Jste ústeckým odchovancem. V kolika letech jste začínal a kdo vás postupně vedl?
„Tak asi ve čtyřech letech, k hokeji mě přivedl táta. Hrál za Ústí druhou i první národní ligu, taky v Mostě, v Litoměřicích i nižší soutěže v Německu. V Ústí mě vedl asi až do osmé třídy. V dorostu bylo už trenérů víc.“

Jak se momentálně daří vašemu téměř o pět let mladšímu bratrovi Martinovi? Litvínov už jej také zkoušel, v této sezóně působil v Ústí i v Mostě.
„V A-týmu Slovanu debutoval v minulé sezóně, kterou měl velmi dobrou. Propracoval se do sestavy. Podával dobré výkony, takže si ho všimli naši trenéři Rulík s Hořavou a vzali ho do letní přípravy. Měl mít letos v Mostě víc prostoru, ale pak hrál–nehrál, takže se nakonec vrátil zpátky do Ústí.
Přání zahrát si spolu? Máme, bylo by to pěkné. Třeba příští rok… Snad mu vyjde líp. Musel by ale asi na pravé křídlo, když jsme oba centři. Já mu svůj post nepustím...“

V Litvínově jste první rok začínal z Ústí na střídavé starty, druhý pak na dlouhodobé hostování. Byl jste rád, když jste nakonec přestoupil natvrdo?
„Začínal jsem pár zápasů, jenom i na 1-2 střídání, to moc dobré nebylo. Pak přišel pan Kýhos a chtěl mě znovu dát šanci. To bylo fajn, dostal jsem víc prostoru. Vyhlídl si mě i další rok, hostoval jsem až do konce ledna. Byl jsem rád, že jsem tady pak zůstal, i parta mě vzala.“

V tu dobu jste měl i jiné nabídky. Kdo se vám ozval?
„Já to moc nevěděl, řešil to hlavně agent, ale nerozmýšlel jsem se. Hlavní byl Třinec, to je trochu z ruky. Pro mě byl však stejně prioritou Litvínov, jak kvůli klukům tak vzdálenosti.“

Jakou máte přezdívku?
„Nejvíc se mi asi říká Robinho, podle mého křestního jména a brazilského fotbalisty.“

Vadí vám označení specialista na samostatné nájezdy? V ročníku 2012/13 jste jich proměnil osm z jedenácti. Takovou bilanci měl svého času jen Tomáš Vlasák.
„Nevadí, člověk v něčem v té hře vyniká, i když bych rád dával víc gólů v normální hře. Lhal bych, kdybych řekl, že mi vadí, když mi samostatné nájezdy jdou.“

Vyčítal jste si neproměněný nájezd na Slavii v posledním kole základní části minulé sezóny?
„Nijak zvlášť jsem se v tom pak už nebabral, i když mě mrzel, to je jasné. Ale nájezdy už byla loterie, dvakrát jsme v tom zápase vedli a nechali si dvakrát vyrovnat. Myslím, že jsme si postup prohráli už dřív, třeba v zápase doma s Kladnem.“

Jaké branky si naopak nejvíc vážíte?
„Asi rozhodujícího nájezdu proti Plzni v play off před dvěma lety. Škoda, že jsme pak nepostoupili. Jinak nemám nějaký super gól, na který bych vzpomínal.“

Proč číslo 78?
„Žádnou zvláštní symboliku to nemá. Vždycky jsem měl jedenáctku, ale tu měl v Ústí zrovna Honza Čaloun a ten by mi jí asi nenechal. "78" se mi líbila, byla taková neokoukaná, neobnošená, zkrátka mi tak vyšla.“

Jaký byl pocit pro vás jako mladého hráče nastoupit poprvé vedle Martina Ručinského?
„Byla to pro mě čest. Poprvé se mi klepali ruce, když jsem mu měl na tréninku přihrát. Legenda s neuvěřitelnými zkušenostmi, kterou jsem do té doby znal hlavně z televize. Hned první sezónu jsme měli myslím výbornou, i když nám ji přerušilo moje i jeho zranění.
Mám letos možná poslední šanci si s ním zahrát, o to víc si toho vážím. Nastupovat s takovou extratřídou byl pro mě splněný sen.“

Popište prosím vaše poněkud kuriózní zranění ramene. Nejdřív krásný gól a velká radost. Euforie, skok na tvrzené sklo, vyhozené rameno… Vyčítal jste si to?
„Po gólu následovala oslava, která se nepovedla… Hned jsem věděl, že je zle. Kdo by si nevyčítal takovou blbost. Nedalo se nic dělat, snažil jsem se dát rychle dohromady a už se v tom moc nešťourat, to by nebylo dobré. Už to každopádně neudělám.“

Co je podle vás hlavní devízou současného týmu Vervy? Proč už dnes atakuje Litvínov atakovat hranici 85 bodů?
„Kostra týmu se prakticky až na některé posty nezměnila od doby, co jsem tady. Jádro hráčů je pořád stejné. Hlavním stavebním kamenem je gólman, chytá neuvěřitelně. A nový směr trenérů, nový styl, se kterým přišli. Spojilo se to všechno dohromady. Doufám, že tak budeme pokračovat!“

S jakým umístěním by byl Robin Hanzl spokojen po sezóně?
„Na to je ošidné odpovědět. Každý myslíme co nejvýš, ale do první čtyřky by to asi bylo dobré. Necháme se překvapit, věřím, že dojdeme co nejdál.“

Koho byste si přál do play off? Nebo alespoň koho nepřál?
„Těžko vybírat... Kdybych měl říct jeden tým, který bych si nepřál, tak asi Zlín.“

Malý dotazník:
Oblíbený český (zahraniční) politik?
„Politiku nesleduju, ale poslední dobou mě pobavil pan prezident a jeho rozhovor o Pussy Riot.“

Oblíbený český (zahraniční) sportovec?
„Rafael Nadal. Líbí se mi jeho zápal pro hru a nasazení, nevypustí žádný míč. Fandil jsem mu, i když hrál v Austrálii proti Tomáši Berdychovi.“

Co bych si jako první vzal s sebou na roční prázdniny?
„Přítelkyni Janu.“

Co bych asi dělal, kdybych nehrál hokej?
„Lidi z rodiny se mě občas ptají, takový ten babičkovský dotaz. Nedokázal jsem na to zatím odpovědět. Vystudoval jsem stavební průmyslovku, tak bych se třeba uchytil někde na stavbě. Nebo bych hrál tenis, líbí se mi.“