Máte za sebou první trénink. Jaká bude vaše úloha v tomto týmu?
Moje úloha je určitě maximální servis a být co nejvíce napomoci týmu. Samozřejmě názory a oponentura. Chci tu udělat co nejlepší sezónu.

Oponentura je určitě zásadní věc, oba trenéři si nemůžou vše odkývat.
Všichni to známe z praxe. Vždy to bylo tak, že si k tomu každý řekl své a hlavní slovo má poté hlavní trenér. Já si myslím, že to k této práci patří a oba to od sebe očekáváme.

Jak se vůbec oponuje Vladimíru Růžičkovi, legendě českého hokeje?
Já si myslím, že stejně, jak všem ostatním. Člověk si řekne, že to vidí takto a ten druhý řekne něco jiného, a když přijdou pádné důvody a argumenty, tak v tom není žádný problém.

Jak vás těší návrat na klubovou scénu a ke každodenní práci?
Určitě mě to těší velice. Věděl jsem už před mistrovstvím juniorů, že poté skončím. Ale chci říct narovinu, že mám naprosto čistý stůl. Všem kolegům jsem připravil podklady pro novou dvacítku. Ten krok jsem chtěl udělat a jsem rád, že jsem zrovna tady v Litvínově.

Zmínil jste, že se těšíte na tu každodenní práci.
Určitě se těším, je to úplně něco jiného. Těším se hlavně na každodenní kontakt s hráči, na velmi častá utkání v běhu extraligy. Díky covidové době jsem toho u dvacítky nestihl moc odtrénovat, takže se velmi těším.

Máte pocit, že člověk může na klubové scéně více realizovat? Přece jenom u té reprezentace je to jiné.
Přímo takto bych to neřekl. Samozřejmě práce s hráči je jiná. U reprezentace je to vše na dálku. Jen samé hovory, video meetingy a tak dále. Každodenní kontakt s hráči je úplně něco jiného, než u reprezentace. Na klubové scéně může člověk něco napravit nebo nacvičit hned další den při tréninku. U reprezentace to šlo jen při turnajích a nebo přes video meetingy.

Teď budete častěji na ledě.
To je jasný, patří to k tomu.

Proč jste si vybral zrovna Litvínov?
Když jsem v listopadu oznámil, že u reprezentace skončím, tak jsem žádnou nabídku neměl. Byl jsem ale odhodlaný a věřil, že něco přijde. Musím říct, že nabídka Litvínova mi ze všech nabídek dávala největší smysl.

V čem vám dávala největší smysl?
Je tu možnost klub někam posunout z pater, ve kterých se Litvínov v posledních letech nacházel. Skoro vždy, když jsem trénoval, tak jsem se snažil dostat klub ze spodních pater a to mě láká. Navíc při angažmá u reprezentace, kde semnou byl Zdeněk Orct a Robert Reichel, tak i díky nim je mi to tu blízké. Navíc to mám kousek domů. Hlavní důvod ale určitě byl pracovat s Vladimírem Růžičkou.

Potkali jste se někdy profesně s Vladimírem Růžičkou?
Nepotkali. Nějakou větu jsme spolu někdy prohodili, ale to bylo tak vše.

Do Litvínova nastupujete jako asistent. Nelákalo vás spíše někde nastoupit jako hlavní kouč?
Já jsem teď naprosto spokojený s pozicí kterou mám. Troufám si říct, že ve svým pětačtyřiceti letech ještě patřím do generace mladých trenérů, kteří se mají co učit. Já to takto beru. Určitě nejsem zdrcený z toho, že nemám někde pozici hlavního trenéra. To vůbec.

Vy jste mluvil o tom posunu. V týmu bude určitá přestavba. Nebojíte se?
Strach není vůbec na místě. Na místě je respekt, ale strach ne. Budeme dělat maximum, abychom dosáhli nejlepších výsledků v sezóně.

Máte určitě naskautovaných mnoho mladíků. Máte už nějaký tip? Nebo dal jste už nějaký nápad?
Tak víme, že tu je užší spolupráce s Litoměřicemi. Můžeme tu vidět jména jako Marek Berka nebo Přemysl Svoboda, ti dnes byli oba na tréninku. Teď momentálně nějaká konkrétní jména vybraná nemám, ale časem se uvidí.

Údajně se mluvilo o návratu Michala Guta.
Tak Michal odehrál obě mistrovství, které jsem trénoval. Je to chytrý, konstruktivní hráč. V té době covidu působil v Sokolově, kde si ho Litvínov vyhlédl a on se poté vrátil do Everettu. Myslím, že by byl platným hráčem.

Měl by Litvínovu co nabídnout? V tomto věku.
Za mě ano. Když to dokážou ve svých týmem hráči jako Jiří Kulich nebo David Jiříček, tak proč by to nemohl být Michal Gut v Litvínově.

Jak na vás působí litvínovská historie?
Já akorát před chvílí šel po jižní tribuně a vzpomněl jsem si na rok 1991, kdy tu bylo finále s Jihlavou. Vzpomínal jsem, jak jsem tu byl v kotli. Vzal nás sem kamarádovo táta, takže to byl pro mě takový největší zážitek s litvínovským hokejem. Navíc, když se podívám na strop, jména jako Ivan Hlinka, Martin Ručinský, Jirka Šlégr nebo Robert Reichel, tak ta historie tu prostě dýchá na každém kroku.

Tak to jste vlastně fanoušek. Jezdil jste sem pak častěji?
Právě, že to ne. Ale to neznamená, že nejsem fanoušek (smích). Ale ano, když ještě nebyly Karlovy Vary, tak Plzeň a Litvínov byli mému bydlišti nejbližší.