Málokterý hráč se může pochlubit kariérou jako on. Litvínovský odchovanec zanechal výraznou stopu jak v domácích, tak zahraničních soutěžích a jinak tomu nebylo ani po skončení jeho hráčské kariéry. V roce 2012 se Petr Rosol dokonce jako trenér vrátil do svého Litvínova. Pojďme ale popořádku.

Juniorské začátky

Narodil se 20. června 1964 v jihomoravském Znojmě. Rosol však s hokejem začínal na druhém konci republiky - v Ústí nad Labem. „Bylo mi sedm let, když mě naši přivedli na zimní stadion. Hned mě to chytlo, prošel jsem všemi věkovými kategoriemi a rok hrál za Ústí i tehdejší národní ligu,“ vzpomínal Rosol v rozhovoru pro hokej.cz.

Jako nadějného juniora si jej v roce 1981 vyhlédl extraligový Litvínov, kde se následující sezonu skutečně probojoval do A-týmu. To už se tehdy sedmnáctiletému Rosolovi houpala na krku stříbrná medaile z Mistrovství Evropy juniorů. Mimochodem, českoslovenští mladíci na úspěch navázali hned v roce 1982.


Ve stejném roce se Rosol objevil i na Mistrovství světa juniorů, kde ČSSR rovněž obsadila druhou příčku. Velmi dobré byly jeho statistiky z české nejvyšší soutěže. V prvním ročníku sbíral mladičký útočník téměř bod na zápas a zakončil jej s 38 kanadskými body za 17 branek a 21 asistencí. 

Není tedy divu že v letech 1983 a 1984 znovu patřil do českého juniorského výběru. A na třetím juniorském šampionátu byl dokonce zařazen do All-Star týmu. Slibně rozjíždějící se kariéru ale ještě předtím ovlivnila povinná vojenská docházka, kvůli které musel Rosol na dva roky odejít do jihlavské Dukly. 

Vznik obávané formace

Kdo by si myslel, že přesun mladému hráči uškodil, byl na omylu. Společně s dalším litvínovským odchovancem Petrem Klímou a kladenským Vladimírem Kamešem vytvořili údernou lajnu, která tehdy neměla obdoby. Fanoušci Dukly tak zanedlouho skandovali nový pokřik: „Rosol, Kameš, Klíma, zameteme s nima!“

Produktivní trio v prvním roce zaznamenalo 61 branek, druhou sezonu na Vysočině dokonce 80 z celkových 247. Především jejich zásluhou Jihlava v obou sezonách získala mistrovský titul.

„Během kariéry jsem poznal řadu spoluhráčů, s mnohými se mi hrálo skutečně skvěle,“ říkal Rosol, který kromě zmíněných hráčů poznal mnoho dalších hokejových legend. „Nejvíc jsem si rozuměl právě s Petrem Klímou a Vladimírem Kamešem. Proč nám to tak šlo? Nevím, určité věci se vysvětlit nedají. Spoustu situací jsme řešili intuitivně, věděli jsme o sobě. Prostě jsme si sedli.“


Když se hráči po dvou letech vraceli do mateřských klubů, tak se obávána trojice rozpadla. Kdo ví, jak by se jim dařilo, kdyby se v té době ještě sešli v jednom dresu. „V létě pětaosmdesátého byla varianta, že by přišel Vláďa Kameš za námi do Litvínova. Všichni jsme skončili vojnu a vrátili se do mateřských oddílů. Jenže Kladno o tom nechtělo slyšet. Navíc Petr Klíma pak odešel do Kanady,“ podotkl Rosol. 

Kamarád Klíma skutečně odešel do zámoří. Rosolovi, který s ním bydlel na pokoji, nechal pouze vzkaz. I on měl možnost odejít za oceán, vždyť ho v roce 1984 jako celkově 75. draftovalo Calgary. Mladý forvard však o emigraci neuvažoval. „Petr Klíma to udělal. A já? Ne, to bych nedokázal. Nejsem ten typ. Tehdy šlo o rozhodnutí na celý život. Kdo mohl tušit, že za čtyři roky padne železná opona.“ 

„O nabídky jsme neměli nouzi, lidé z klubů za námi chodili vlastně pořád. Mě draftovalo Calgary, klub mi opakovaně nabízel smlouvu. Jelikož jsem zůstal doma, tak to padlo. Po devětaosmdesátém jsem teoreticky odejít mohl, ale Flames chtěli mladší hráče jako Roberta Reichla a další. Mně bylo šestadvacet let, už jsem nebyl perspektivní. Propásl jsem zkrátka ten správný čas,“ vysvětloval v roce 2010.

Časy v Litvínově a zahraniční kapitola

Po návratu z vojny se stal oporou černožlutých. V roce 1985 byl součástí zlatého českého týmu na domácím mistrovství světa v Praze. Rosol se stal mistrem v pouhých jednadvaceti letech. Podle svých slov triumf na šampionátu považuje za svůj vůbec největší úspěch. „V prvním utkání jsme porazili Finy a já dával dva góly. Soupeř vyhrál v přípravě a chystal se na nás, věděli jsme, že to bude hodně důležité. Aspoň nějaký podíl na celkovém úspěchu tedy mám, i když jsem se pak zranil a do hry už nezasáhl,“ pravil později.

V Litvínově patřil k nejproduktivnějším hráčům, jeho osobním maximem je 63 bodů ze sezony 1989/90. Zároveň se na konci osmdesátých let účastnil mnoha mezinárodních hokejových akcí. „Za nároďák jsem sehrál 188 utkání, to je, myslím, docela dost,“ uvedl. Kromě toho si zahrál i na dvou olympiádách - v roce 1992 získal v Albertville bronzovou medaili. „Na velké vzpomínky mě ale neužije. Medaile mám někde v krabicích, nejsem takový, že bych je vyndával a díval se na ně. To si spíš zavzpomínám s kamarády, když se někde potkáme.“


Po pádu železné opony se šestadvacetiletý Rosol rozhodl odejít do Itálie, kde působil v nejvyšší soutěži v celku HC Fassa. Po dvou letech vyměnil Apeninský poloostrov za Švýcarsko, které se stalo jeho druhým domovem. Především v tamní druhé nejvyšší soutěži strávil řadu let. 

V dresu HC Martigny se v roce 1997 stal nejproduktivnějším hráčem ligy, rok nato ve 38 utkáních nasbíral neuvěřitelných 104 bodů (35+69). Ve Švýcarsku vydržel sedm sezon, před ročníkem 1999/2000 ohlásil návrat do Litvínova. 

S chemiky zvládl ještě dvě sezony v extralize, pár klání odehrál i za Bílinu. Ke dvěma duelům se vrátil i do Švýcarska, v letech 2002-2004 nastupoval v německých regionálních soutěžích. Kariéru ukončil jako čtyřicetiletý.

Trenérská dráha

Bez hokeje ale nevydržel příliš dlouho. Už v roce 1999 ve Švýcarsku zastával roli hrajícího trenéra, plnohodnotně se toto řemeslo začal učit u litvínovské mládeže. „Mám vystudovanou strojní průmyslovku, ale od maturity uteklo tolik let, že bych se v oboru nemohl uplatnit. Neměl jsem žádnou praxi, tuto možnost jsem hned zavrhl. Celý život jsem se věnoval hokeji, je tedy ideální, že u něj mohu zůstat v jiné roli,“ vyprávěl.

Nějakou dobu působil u reprezentační šestnáctky, od roku 2007 pracoval u litvínovského A-týmu jako asistent. Od sezony 2009/10 přešel jako hlavní trenér do Ústí nad Labem. S týmem třikrát za sebou ovládl základní část, ve finále play off ale dvakrát nestačil na Chomutov. Do třetice všeho dobrého se severočeského souseda povedlo skolit a Rosol s týmem zabojoval v baráži o extraligu proti Mladé Boleslavi, leč neúspěšně. 

V roce 2012 se stal trenérem Litvínova, kde spolupracoval s Vladimírem Jeřábkem. V prvním ročníku se týmu podařilo dostat do čtvrtfinále, ve kterém podlehl mistrovské Plzni. Na startu následující sezony byl po špatném vstupu do soutěže odvolán. Od roku 2013 byl tři roky trenérem Českých Budějovic, krátkou epizodu si střihl ve slovenské Žilině. Momentálně podle serveru eliterprospects.com trénuje ve Švýcarsku.