Miroslav Rykl přezdívaný „Čigi“ se po konci kariéry stal Ivanovo velkým kamarádem, ne-li nejlepším. Po rozvodu Ivana Hlinky s první manželkou se stali dokonce sousedy. Čigiho pojí s Ivanem Hlinkou hodně. Nerad o něm vypráví novinářům, ale vzpomínek a historek má mnoho. O několik z nich se poprvé od smrti svého kamaráda podělil a podpořil tím projekt Legenda pomáhá. 

Pamatujete si vaše první setkání s Ivanem Hlinkou?

V roce 1969, když jsem přišel do A-týmu, to jsme se viděli prvně. Ivan byl v áčku o rok dřív, ale ze začátku jsme se spolu moc nebavili, byli jsme prostě spoluhráči. Kamarádit jsme spolu začali až po ukončení kariéry, když přišel Ivan z Zugu a začal dělat trenéra a manažera. Já už jsem tou dobou dělal vedoucího mužstva.

Byli jste i sousedy?

Ano, když se Ivan rozvedl, tak přišel, že chce vedle mě parcelu. Sehnal jsem mu ji u souseda, on si tam nejdřív postavil takovej malej Lidl, takovou nízkou nudli. Později, když šel do Ruska, tak to přestavěl na to své sídlo. Chtěl prostě bydlet u nás v údolí. 

(Společná fotografie, Miroslav Rykl jako vedoucí týmu a Ivan Hlinka jako trenér)

Takže sousedi, jak se patří? Společný plot jste také měli?

Ne (..smích), tam teče řeka, to jsme museli chodit přes řeku, takže bydlel naproti. Když jsme chtěli, tak jsme zapískali a šli jsme (..smích). Šli jsme ke mně nebo k Ivanovi do garáže. On tajně pracoval, protože si hrál na truhláře, vytvářel boudu pro psa a takový věci, tak jsem mu u flašky slivovice vždycky asistoval (..smích). Kamarádství mezi námi po konci kariéry vzkvétalo.

Pamatujete si nějakou veselou historku s Ivanem, která vám utkvěla v paměti?

(smích...) To jsou takový, co se nemůžou říkat (..smích). Jednu ti říct teda můžu. Byli jsme u souseda a něco jsme tam v létě slavili a grilovali. Krapánek jsme se tam lízli a on jel druhej den na soustředění s nároďákem. Měli jsme oheň a chodilo se čůrat do lesa. On jak byl trošku piclej, tak spadl z tý stráně dolu a vykloubil si koleno (..smích). Druhej den přijel na soustředění a kulhal. Všichni se ho ptali: „Co je Ivane, co jsi dělal?“ A on: „Co bych dělal, jsme grilovali, tak jsem se vožral a spadl jsem z kopce.“ Řekl to normálně takhle natvrdo tehdá i do novin.

Skočí do otázky..

A když Ivan stavěl mužstvo do Nagana, tak jsme to léto celé prožili venku u krbu (..smích). Sestavoval tým a měl tam tolik litvínovských kluků, tak mu říkám: „Vždyť tě ty novináři zabijou.“ A on: „Vyser se na ně, já za to ručím.“ No, tak jsme si tam dávali vínečko, stavěli jsme tým, zpívali jsme Míšu Tučnýho a ono to vyšlo (..smích). 

(1998 - Nagano)